[Recenze Bylo takové ticho]
Lumír Čivrný Bylo takové ticho
Z básnické pozůstalosti Lumíra Čivrného, který je znám širší kulturní veřejnosti spíše jako překladatel poezie z románských jazyků a němčiny, vybral Václav Daněk básně z let 1972–1992. Čivrného poslední oficiálně publikovaná sbírka Ráno tkané nahrubo vyšla před pětačtyřiceti lety. Kniha je rozdělena do dvou oddílů, v tom prvním najdeme sbírku Na dech, která vyšla pouze v samizdatové podobě na konci sedmdesátých let. Druhý oddíl nese název Úkryt havranů s podtitulem Texty z posledních let a obsahuje básně ze zamýšlené sbírky, která měla nést jméno Zaklínání nebo Stíny. Celá knížka je vypravena vkusně a uměřeně. Je do ní zařazeno 54 textů, v nichž básník většinou rozmlouvá s blízkým člověkem nebo sám se sebou. Výrazná je fixace myšlenek na konkrétní osobu. Ve většině textů se Čivrný vypořádává s ústředními tématy, kterými jsou mu láska (jako lidský úděl na zemi) a sen (jako jediný prostředek jejího dosažení). Nalezneme u něj bohatou básnickou imaginaci i odvahu nechat nahlédnout do svého osobitého myšlení a životní filosofie. I když najdeme v některých básních náznak pochybností o jejich smyslu či pravdivosti, považuje je Čivrný za zářezy v duši“ a básnění stojí vysoko v jeho hodnotovém žebříčku, jak to koneckonců dokládá celý jeho život a vše, co se do něj vešlo“.
Ivan Malý