Co lze označit za počátek komiksu u nás? 

Jako o počátcích obrázkového seriálu u nás se dá mluvit o sérii milníků. Například o práci Josefa Mánesa, který pro pobavení svých přátel na konci 40. let 19. století vytvořil příběh o tom, jak jeho bratr Quido trochu nešťastně putoval do Mnichova. Nebo o tvorbě Karla Václava Klíče, ten v 60. letech 19. století přišel s postavičkou stréčka Mrkvičky, bodrého hanáckého venkovana konfrontovaného s děním ve městě. Byl to první hrdina, který se opakovaně vracel, vycházel v příbězích na pokračování.

Považujete za předobraz komiksu novinovou karikaturu? Zajímal vás při hledání počátků spíše děj, nebo obraz?

Současný moderní komiks vyrůstá určitě z novinové karikatury. Sledovali jsme díla vycházející tiskem, která postupně začala naplňovat dnešní představy o komiksu. Hledali jsme série obrázků, které vyjadřovaly nějaký děj, hlavně v humoristických, ale i dalších obrazových časopisech.Pro laika jsou možná komiksy především fantastické hrdinské příběhy, jaká témata převládala v období, které jste zkoumali?

V druhé polovině 19. století se obrázkový seriál zaměřoval prakticky jen na dospělé čtenáře, dětský byl velmi marginální. V příbězích pro dospělé převažovala hlavně politická témata. Politika a pozice českého národa v rámci Rakouska-Uherska byly nejčasnější motivy. 

Kdy se u nás poprvé objevil nějaký komiksový tvůrce, který se stal známým i za hranicemi?

V 19. století byl nejvýraznější rozhodně Karel Václav Klíč. Nejdříve publikoval v 60. letech v brněnských časopisech Vosa a Veselé listy, ale brzo mu nabídli práci nejdříve v pešťském časopisu a později ve vídeňském časopisu Der Floh. Na přelomu 80. a 90. let se dokonce prosadil i v Británii. Ve své době byl určitě hvězda.