Šuk sem, šuk tam aneb Pacičky kdysi a dnes

[Recenze Paci, paci, pacičky]

Nemá-li již čtenář o knize Paci, paci, pacičky povědomí odjinud (anebo neprokoukne-li určité náznaky v invenčních ilustracích Daniely Olejníkové), bude možná jejím tématem i jeho podáním trochu zaskočen. Pod „nevinným“ názvem odkazujícím ke známé říkačce pro nejmenší se skrývá syrová, nepřikrášlovaná, zároveň však místy nepochybně nadsazená výpověď o údělu homosexuála v — mírně řečeno — ne zcela přívětivém prostředí, konkrétně v kontextu totalitního režimu. Autorovým hlavním záměrem však patrně nebylo ukázat určité historické období, respektive režim v Československu jako hostilní zrůdu potlačující jakékoli minority a „odchylky“, třebaže i takové čtení se zejména v prvé části souboru opanované postavou despotického otce­burana nabízí, ale vystihnout cosi obecnějšího ze situace jedince uvědomujícího a přijímajícího svou tak fatální odlišnost.

Autorem osmi chronologicky navazujících a přitom relativně samostatných povídek je pod pseudonymem Václav Bauman (což je i jméno hlavní postavy) bývalý novinový a televizní reportér František Růžička. Všechny texty vznikly v první půli osmdesátých let, samizdatově byly vydány zásluhou Václava Kadlece v roce 1987, posléze (a naposled) v roce 1990 péčí Jana Lukeše v nakladatelství Scéna; na počátku devadesátých let bylo avizováno nikdy nedopsané pokračování s názvem Pazoury. O těchto a mnoha dalších okolnostech a souvislostech Baumanovy knihy se můžeme podrobně informovat v poměrně rozsáhlém paratextovém oddílu, jehož součástí není jen medailonek autora a ediční poznámka vyznačující všechny textové posuny vůči dřívější verzi, ale Baumanovu prózu vskutku zevrubně explikující doslov Pavla Janáčka. Tento aparát nám mimo jiné odhaluje souvislosti mezi biografií autora a jeho hlavního hrdiny, představuje publikační historii textu, jeho genezi (coby svérázného příspěvku k projektu „kolektivní paměti“ iniciovaného v kruhu stolní společnosti kolem Vladimíra Macury), jeho před- i polistopadové ohlasy, jakož i pozici knihy v rámci „literární reprezentace sexuální identity“ (s odkazem na monografie Václava Jamka i Martina C. Putny); nejsou opomenuty ani všeliké průniky se soudobou literaturou, přičemž linie „spřízněných“ děl je velkoryse dotažena až do současnosti k dílu Jáchyma Topola či Magnesií Literou oceněnému Jezeru Bianky Bellové.

Chvályhodná redakční práce věnovaná více než třicet let starému cyklu je však tím, co nakonec umocňuje i jisté pochybnosti o textu samém, o jeho skutečných kvalitách, aktuálnosti a významu pro dnešek. Janáčkova studie cosi odhaluje nejen svým celkovým pojetím, ale již názvem, vyznačujícím nemalé úsilí obhájit knihu „jako kus literatury“ daleko přesahující rámec menšinového literárního projevu. Ano, argumentace podtrhující ojedinělou pozici Paciček ve své době i jejich zakotvení v širokém (nejen českém a nejen literárním) kontextu je dosti přesvědčivá a snad také inspirační potenciál díla zejména v okruhu neoficiálních autorů kdysi nebyl zanedbatelný. Ale ruku na srdce, obstojí kniha bez vysvětlivek a jakékoli další podpory před čtenářem (neholdujícím literární historii) i dnes? Pokud bychom si byli stoprocentně jisti, obhajoba by asi nemusela být tak urputná…

Je nesporné, že se velmi proměnil účinek ve své době kontroverzního, protože tabuizovaného jevu — jestliže před několika desetiletími měla sama volba tématu, neřkuli Baumanova totální otevřenost chtě nechtě punc určitého výboje, nyní, v institucionální cenzurou již neomezované komunikaci, se tato kvalita zjevně vytrácí, stejně jako jistá informativní (možná lze říci i „reportážní“) hodnota. Máme už zkrátka více uměleckých i „civilních“ sdělení. O to více se zvýrazňují literární stránky textu: ke kladům patří dojem autentičnosti, nevybájenosti životního pocitu hlavního hrdiny, který autor nastoluje: v desítkách mikropříběhů se celkem daří sugerovat motivace strachů, nenávistí, vášní a tak dále, které hlavní hrdina zakouší a které jím někdy doslova zmítají.

K nepřehlédnutelným slabinám patří kromě stylistických nedokonalostí (třebaže ze začátku má jít o vyprávění nezkušeného mladíka) a snad až příliš rozvolněné stavby (celku i částí) zejména ve výsledku již trochu unavující a svůj tragikomický potenciál rychle ztrácející negradovaný seriál sexuálních zážitků a představ hlavního protagonisty. Ten je doslova „panerotický“, a v životních obzorech tudíž poněkud omezený. Zmíněná ambice podat univerzálnější zprávu o hledání a (sebe)nalézání se tak, alespoň z dnešního pohledu, nakonec příliš nenaplňuje.

Marek Lollok, Host 14. 3. 2018

Přihlášení k odběru novinek

Po zadání e-mailové adresy Vás budeme informovat o našich nově vydávaných titulech či prezentacích našich knih. Počet e-mailů nepřesahuje počet vydaných knih, takže se nemusíte obávat záplavy nevyžádaných mailů. Zaregistrováním vyjadřujete souhlas s použitím Vaší e-mailové adresy výhradně k odběru informací z nakladatelství Akropolis, Vaše data nebudou v žádném případě postoupena třetí straně.

* = vyžadované pole