Host 4/2013

[Recenze Spací vady]

Čekání na gesto milosti. Hra Denemarkové provokuje existenciálním sebezpytem

 

Drama Radky Denemarkové Spací vady má všechno, co má drama mít, aby své diváky strhlo: neotřelý námět, nadčasové téma, stylovou vybroušenost a čistotu, jedinečné hrdinky, sevřenost a intimitu. Jeho text se po inscenování v Divadle Na zábradlí v roce 2010 dostává čtenáři do rukou v nezkrácené knižní podobě. Ani v této formě nepostrádá sílu a čtivost.

Celé drama má mnoho atributů jedinečnosti. Postavy jsou uzavřeny ve stísněně působícím prostoru, který není přesně vymezen a nelze ho z vlastní vůle opustit. Čas je odměřován jednak subjektivně dialogem postav, objektivně je nám pak sugerován dojmem pouhého „mrknutí“, jak autorka pojmenovává jednotlivé obrazy. Prostor i čas jsou vytrženy z běžného vnímání těchto konstant a fungují svým vlastním mechanismem. Postavy se ocitají v jakémsi podivném mezistavu očistce, podléhají jeho zákonitostem a jsou svým způsobem uvězněny v propastech své zpytující duše a mysli. V dialozích se ukazuje, jak těžké je odhodit všechny životní stylizace, falešné představy o sobě samém, jak je téměř nemožné dobrat se skutečné podstaty věcí, být k sobě i k okolí upřímný. Bolestné je poznání, že jsme se minuli se smysluplným naplněním svého života a při konečné rekapitulaci jsme spoutáni svými vlastními omyly, omezeními a pochybnostmi.

Čtenáře jistě upoutá autorčina hra s jazykem a stylizací jednotlivých dialogů, které odrážejí své mluvčí a jejich charakter. Virginie Woolfová, Sylvia Plathová a Ivana Trumpová představují tři jedinečně stylizované proudy myšlenek, které se navzájem konfrontují, ale v podstatě zrcadlí jeden druhý. Když totiž opadne počáteční stylizace hrdinek, jsou si jejich osudy až nápadně podobné – ve vztahu muže a ženy, matky a dítěte, vztahu ke svému obrazu, hledání smyslu života, nemožnosti se smysluplně v životě realizovat a dalších. Zjevná intertextovost vyplývající ze známých jmen postav není zcela nutnou podmínkou pro chápání smyslu hry, přidává jí však na intenzitě.

Zmíněná témata jsou ve hře zachycena v ostrých konfrontacích. V prvém plánu vyrůstají z minulých životů hrdinek, svou závažností však překračují jejich horizont. Ačkoli jsou hrdinkami tři ženy z různých světů, časů a poměrů, neřeší se pouze ženské otázky. I v tom je drama Radky Denemarkové univerzální, nenechává se spoutat feminizujícím pohledem. V konečném důsledku se tak před námi obnažují tři lidské bytosti, které si s sebou ze svých životů přinášejí nevyřešená traumata s následnou sebevraždou.

A nakonec ještě jedno téma, které se prolíná celým dramatem: slovo, jeho váha, jeho profanace, jeho moc a síla dát život a stejně tak usmrtit. Samozřejmě myšlenky nikterak nové, ale v pojetí této hry znovu navýsost aktuální a zásadní. Ke „slovu“ se těsně přimykají úvahy o literatuře, přemítání o tom, co znamená pro hrdinky smět psát knihy, zda sebezáchovnou nutnost, vytváření obrazu o sobě samé, nebo jen zhlížení se v sobě. K tomu se druží ještě další příbuzné úvahy na téma, co se stane s knihami v rukou kritika, co z nich zůstane na akademické půdě, jaký smysl má literatura pro svého tvůrce a pro čtenáře.

Očistec jako čekání na jedno milosrdné gesto, které nás zachrání, to je lidské vyznění této hry. Kdo ho pro nás udělá? Pro koho jsme byli v životě nepostradatelní? Je někdo takový? To jsou otázky, které při čtení textu čtenáře napadají a zůstanou v něm dlouho – zatím ale nezodpovězené.

Radomil Novák

Host 4/2013

Přihlášení k odběru novinek

Po zadání e-mailové adresy Vás budeme informovat o našich nově vydávaných titulech či prezentacích našich knih. Počet e-mailů nepřesahuje počet vydaných knih, takže se nemusíte obávat záplavy nevyžádaných mailů. Zaregistrováním vyjadřujete souhlas s použitím Vaší e-mailové adresy výhradně k odběru informací z nakladatelství Akropolis, Vaše data nebudou v žádném případě postoupena třetí straně.

* = vyžadované pole