Lidové noviny 31. 8. 2001

[Recenze Dílo, sv. 3. Poštovní holub – Jablko s klína – Ruce Venušiny – Básně do sbírek nezařazené – Překlady – Dubia]

Básník Jaroslav Seifert, jak ho známe i neznáme

Začaly vycházet šestnáctisvazkové spisy, do nichž jsou zařazeny i verše sporného autorství
K zářijovému 100. výročí narození jediného českého laureáta Nobelovy ceny za literaturu připravilo nakladatelství Akropolis svazek č. 3 z velkoryse projektovaného Díla Jaroslava Seiferta.

Je to vlastně ostuda české literární historiografie, že dosud nebyl poskládán a čtenářské veřejnosti nabídnut úplný obraz díla Jaroslava Seiferta (1901–1986). Vždyť básníkův odkaz, to jsou nejen verše notoricky známé, putující z výboru do výboru, ale také básně do sbírek nezařazené, publikované pouze časopisecky, a rovněž publicistika, jíž se dosud nedostalo knižní edice, a také korespondence, roztroušená po různých adresátech a zveřejněná zatím jen v maličkých vzorcích. Trapná situace se však konečně začíná napravovat. Děje se tak díky nakladateli Jiřímu Tomášovi a zkušeným editorům Jiřímu Brabcovi a Marii Jiráskové, kteří celý projekt řídí. To vše „za velkorysé podpory společnosti Europapier-Bohemia, tiskárny Tercie Praha, s. r. o., a Ministerstva kultury ČR“. Vydavatelé naplánovali šestnáct svazků spisovatelova díla v takzvaném kritickém vydání. Znamená to, že jsou tu uváděny všechny varianty textu, jak je přinesly jednotlivé edice časopisecké a knižní. Pro čtenářské pohodlí jsou verše opatřeny číselným indexem a hned za jednotlivými básněmi je vyloženo, v jakém periodiku byly zveřejněny poprvé a v čem se v jednotlivých edicích případně odchylovaly. Často jde o zdánlivé drobnosti – čárku za veršem, jiný slovosled, typografickou úpravu atd. Máme tedy před sebou kanonizovaný text. Všechny další výbory ze Seiferta by se měly řídit těmito spisy. Vysvětlivky také stručně, nicméně dostatečně informují o jménech, jimž jsou některé básně připsány. Snad tu nemuselo být uplatněno hledisko výběrové. Když je báseň Zas jiných snů dedikována Vladimíru Průšovi, čteme: „Vladimír J. Průša (1906–1930), komunistický kritik a publicista, který se posléze přimkl ke katolickým aktivitám Josefa Floriana. Iniciátor a spolueditor avantgardního sborníku Fronta (1927).“ Avšak báseň Na věky, dedikovaná Karlu Novému, žádný medailonek nenabízí. Předpokládá se asi, že i za padesát let budou všichni hned vědět, kdo že to Karel Nový byl. Po známých sbírkách Poštovní holub (1929), Jablko s klína (1933) a Ruce Venušiny (1936) čeká na čtenáře v druhé polovině knihy překvapení: oddíly nazvané Verše do sbírek nezařazené (1928–1933), Překlady (především Verlaine, ale také Cocteau či Heine) a Dubia (básně, které pravděpodobně autor napsal, ale úplný a jednoznačný důkaz zatím neexistuje). U veršů stojících mimo sbírky snad žádné pochybnosti týkající se autorství nejsou, pro Seiferta mluví užité šifry (např. –fert, –s, ars), případně jeho svědectví nebo textová analýza.

Opravdu Seifert?
Jedenadvacet krátkých básní oddílu Dubia je tu Seifertovi přiřčeno poprvé, a to přesto, že „se editor pohybuje na značně nejisté půdě“. Jiří Brabec říká opatrně: „Protože se již tehdy (ve 30. letech – J. S.) objevovali napodobitelé Seifertova stylu, nelze u převážné většiny těchto krátkých básní autora určit. Nicméně (…) jsme vybrali několik ukázek, které Seiferta tak či jinak připomínají.“ Těžko říci, zda je třeba tento epigram (Právo lidu 22. 4. 1933) Seifertův: „Nýmandům do památníku. Rozpustit naši KSČ? / Nikoliv! Zde důvod pádný: / tak málo je v Čechách humoru, / a pak by nebyl žádný!“ Bude nad ním (a nad dalšími) patrně navždy viset otazník. Svazek č. 3, první kniha nejrozsáhlejších spisů Jaroslava Seiferta (s dobovými ilustracemi a karikaturami Bidlovými, Šímovými, Štyrského…), pomáhá uchovat básníkovo dílo pro 21. století. Přejme si, aby nakladatel, sponzoři i editoři vydrželi vyhlášené tempo „tří svazků ročně“. V roce 2006 uvidíme, jak to dopadlo.