[Recenze Nebožtík]
Konečně po čase česká próza, v níž minulost nebičuje břehy současnosti.
Konečně po čase česká próza, v níž minulost nebičuje břehy současnosti. Štěpán je mladý spisovatel, který surfuje na oné dnešní vlně servisu zabezpečujícího „správný“ literární provoz. Je zrovna na krátkém stipendijním pobytu v norském Oslu, ale klidně by mohl být v Lisabonu nebo Temešváru. Namistrovaný, pohrdavý, cynický, osamělý, a hlavně znuděný. Není to však čapkovský Foltýn, není samolibý, spíše je to nešťastný živočich hledající něco. Co ale? Čím by si měl naplnit život? Všechno vlastně má, nic ho nenutí k tomu, aby musel činit nějaká závažná rozhodnutí, tak svůj život plní jen pěněním nudy, z níž vyšlehává předstíranou pohodu. Kdy se to už konečně stane, to něco…? (Akropolis)