Salon Práva 9. 1. 2014

[Recenze Jan Neruda a Židé. Texty a kontexty]

Nad protižidovskými texty národního klasika

Mindrák Jana Nerudy

Vždy je jaksi povzbudivé, když se na hávu národního klasika ob­jeví skvrna. Člověk si vychutnává tu informaci, která zmenšuje adorovaného titána do lidských rozměrů, a zároveň má pocit, že tak trochu vrací škole utrpěná příkoří. Jedna skvrna se najde i na šatu Jana Nerudy. „A věděli jste, že Neruda byl antisemita?“

Nedávno vyšla kniha Michala Frankla a Jindřicha Tomana Jan Neruda a Židé (Akropolis 2013). Spolu s doprovodnými texty uvádí Nerudovy články, jež stojí u zrodu této jeho stinné pověsti. Koncem šedesátých let 19. století Neruda vydal v liberálních Národních lis­tech sérii pěti textů nazvaných Pro strach židovský. Dnes se do nich začtete asi proto, abyste zjistili, jak hluboko lze klesnout. Jenže...

Ty články neobsahují štvavé vý­pady, kterými by se jejich autor úspěšně sám znemožnil. Neruda v nich konstatuje, že k Židům ne­chová nenávist, ale „politické a ná­rodní, mužné nepřátelství“. Po­pisuje také, jak v dětství soucítil s hauzírníkem, odpočívajícím s těžkým rancem, jak se pral za židov­ské kamarády i jak obdivoval spo­lužáka, který se na gymnáziu nebo­jácné přihlásil k židovské identitě. Až se čtenář musí ptát, co se stalo pak. Kde nastal bod obratu? Ne­ruda navíc popisuje osudy a sou­časnost židovského národa obdiv­ně. Tisíciletí ve vyhnanství, roztříš­těnost, roztroušenost – a přesto si udržel jednotnou kulturu a jazyk. Zdá se, že Nerudu tato skutečnost fascinuje, že v jeho popisech je emotivní prvek.

Nerudovu motivaci je třeba hle­dat v národnostním boji Čechů za emancipaci, který se vyostřoval právě v době vzniku článků. Pobu­řuje ho, že se Židé přidržují něm­činy, že se nestávají Čechy se vším všudy. Obviňuje je zároveň z hospodářských úspěchů, stavějících je proti české společnosti. A navrhuje postoj proti jejich údajné rozpína­vosti: „Spolčujme se!“ Tedy dopo­ručuje vznik zájmových sdružení všeho druhu, třeba hospodářských záložen, jež by umožnily politický a hospodářský rozkvět na národ­nostní bázi. „Emancipujme se od Židů!“ zní Nerudova rada poté, co konstatuje, že Židé sami již eman­cipováni po staletích útlaku jsou.

Nechme stranou, že se Neruda dovolává dobových antisemitských děl, jako bylo Židovství v hudbě skladatele Richarda Wagnera (vy­šlo ve stejném roce). Domnívám se, že klíč k Nerudovým pěti člán­kům spočívá ve zvláštní citovosti, která jeho myšlenkové pochody provází. Proč tak Židům vyčítá, že si udrželi jazyk, kulturu, svébyt­nost, soudržnost...? Nepředstavují zmíněné hodnoty vlastně český ná­rodní program? Nemá Židům ná­hodou za zlé to, oč se mají snažit Češi? A nestaví se vůči Židům kri­ticky, poněvadž se Češi nesnaží do­statečně? Pak by Nerudovým vý­chodiskem byl prachobyčejný čes­ký mindrák. Podobný, s jakým k je­ho antisemitskému poklesku při­stupují ti, které nebaví se ve škole učit nazpaměť vyjmenovávat jeho sbírky. Když na něco nestačíme, pokusíme se na to zaútočit, ze­směšnit to. A ještě se jedná o mindrák na druhou, protože Neruda by sám něco takového nepřiznal.

Jiná věc je, že Nerudovo pozo­rování se ukázalo být jako dobové. Židé nakonec prosazování národ­ní existence Čechů neohrozili – v první polovině 20. století se jako národní nepřítel prosadil někdo ji­ný, a sílu toho střetu si Neruda zjevně nedokázal představit. Jazy­ková nebo národnostní otázka sice zůstala jedním z problémů, ohro­žujících základy samostatné repu­bliky, ale Židů se týkala už méně. Co by asi Neruda řekl na to, že jed­ním z největších českých lyriků 20. století je Jiří Orten, kterého čeština poslouchala na slovo? Stačilo počkat sedmdesát let... A Neruda také nemohl předvídat holocaust, který dnes staví jeho národovecké texty do zcela jiné рerspektivy.

Kniha Jan Neruda а Židé, jež je výstupem workshopu organizovaného Židovským muzeem v Praze a Ústavem pro českou literaturu AV ČR, vyvolala po vydání polemickou diskusi, která se týkala i toho,  jestli by zmíněné texty vůbec měly znovu vycházet. Jak se zdá, existují dodnes obavy z jejich charakteru. Jenže ty texty jsou „v oběhu“. Pět článků Jana Nerudy je prý oblíbeným materiálem na neonacistických webech. Což už je tedy mindrák na třetí.

Marek Toman

Salon Práva 9. 1. 2014