Alternativní historie lidstva v příběhu neznámého muže ze zahrady
[Recenze Neznámý v zahradě]
Svým zasazením do blíže nespecifikovaného období poloviny dvacátého století může evokovat reálnou historii. Pracovně likvidační tábory, ploty, chřadnoucí těla vězňů, to vše ještě přispívá k propojení s událostmi druhé světové války – jako by kniha zvažovala její alternativní konec. Avšak v tomto případě je úplně jedno, jestli ji budete spojovat s touto konkrétní historií, s problémy současnosti, nebo přistoupíte na jinou hru a budete obsah chápat jako zcela fiktivní. Důležité je jen poselství, které je univerzální.
Neznámý v zahradě je kniha španělského autora Jesúse Carrasca, který už na sebe strhl pozornost předchozím románovým debutem Na útěku. Tato kniha byla zvolena madridským svazem knihkupců nejlepší knihou roku, následující román Neznámý v zahradě dokonce získal Evropskou literární cenu pro rok 2016.
V Neznámém v zahradě posadil Carrasco příběh plný utrpení a lidské bezohlednosti do alternativních dějin lidstva. Evropu, včetně Španělska, si v nich podmaňuje blíže nespecifikované Impérium. Tato kniha nesází na děj a dramatické zvraty. Ne, všechny tyto věci jsou její důležitou součástí, avšak pouze prostředkem vedoucím k jinému cíli. Tím je zde především zamyšlení nad lidskou krutostí vůči lidem i vůči okolní přírodě. Povýšenectví, drancování zdrojů, vraždy, násilné šíření té jediné pravé kultury a vzdělanosti mezi nevzdělanými vesničany – to vše je obsahem Carrascova románu.
Svým zasazením do blíže nespecifikovaného období poloviny dvacátého století může evokovat reálnou historii. Pracovně likvidační tábory, ploty, chřadnoucí těla vězňů, to vše ještě přispívá k propojení s událostmi druhé světové války – jako by kniha zvažovala její alternativní konec. Avšak v tomto případě je úplně jedno, jestli ji budete spojovat s touto konkrétní historií, s problémy současnosti, nebo přistoupíte na jinou hru a budete obsah chápat jako zcela fiktivní. Důležité je jen poselství, které je univerzální.
Hlavní vypravěčkou je Eva Holmanová, žena vysloužilého vysokého důstojníka Impéria, která se jednoho dne setkává se záhadným mužem ve své vlastní zahradě. Jeho netečnost, zvláštní chování a zdánlivá pomatenost rozrušují její dosavadní poklidně plynoucí život. Protože tento muž nereaguje jako ostatní lidé, čím dál víc se stává objektem Evina zájmu, až Eva začne dohromady spřádat jeho životní příběh.
Eva je květnatá vypravěčka, která si všímá nejmenších detailů. Popisuje každý paprsek, zachvění listů a pozorně nahlíží na svět. Vyprávění o krutosti tak nabývá na jisté poetičnosti. To mu však nic neubírá na působivosti, právě naopak. Otázkou však zůstává, zda Evino převyprávění osudu cizího muže je pravdivé. Jednou z přitažlivostí Neznámého v zahradě je právě to, že se Eva pouze domnívá a sama tuto skutečnost přiznává.
Eva, v souladu s dobovým zasazením knihy, představuje ženu, jejíž povinností je starat se o domov, muže a být mu oporou. Z počátečního „my ženy jsme zde, abychom jim byly po boku, zatímco řídí svět“ se stává obžaloba mužského světa, který je zodpovědný za hrůzy, jež se udály.
Co na knize trochu skřípe, je její přímočarý cíl, kterým je Evino procitnutí z vlastní nadřazenosti. Tak se Eva možná až příliš rychle vzdává svého dosavadního pohledu na svět. Tím ale končí výčet mínusů, protože nelze než chválit. Kniha je velmi dobře odvyprávěna – plyne pomalu, pomaloučku a postupně graduje. Prakticky celou ji vypráví prostřednictvím ich formy Eva sama, až na jednu jedinou chytře zvolenou pasáž, kdy v tomto modelu dochází ke změně a drama lidských osudů touto změnou vrcholí. Není se co divit, že Neznámý v zahradě získal Evropskou literární cenu – je výtečně napsaný. Tak, aby přinutil svého čtenáře zaplakat. Nebo přinejmenším se zamyslet.
