Zejména 1/2002

[Recenze Smysl lidské existence]

Milan Machovec: Smysl lidské existence

Myslíte si, že hledání smyslu života je jen pro potrhlé učence? Tak tohle je přesně kniha pro vás. Ale jestli hledáte souhrn pouček, které nasajete do hlavy a bude po problému, pak vás nejspíš zklame. Totiž i o věcech nejhlubších lze psát jednoduše, srozumitelně a zároveň kriticky, nedogmaticky, na úrovni současného myšlení a poznání.
Lidské individuum je nepředstavitelné bez začlenění do společnosti a charakter lidské společnosti je určen úrovní jednotlivých individuí a jejich vztahy – tento obecný poznatek se prolíná v nesčetných konkrétních proměnách celou knihou. Přesto lze vyčlenit dva hlavní okruhy témat – aktuální problémy současného lidstva z filosofického i praktického pohledu (a možná východiska, nemáme-li zaniknout) a poučený, kritický pohled do nitra současného člověka, na jeho cesty hledání.
K tématu smyslu lidského života se Milan Machovec vrací vlastně již potřetí – po přípravné práci z roku 1957 a dvěstěpadesátistránkové studii z roku 1965 vyšla v lednu 2002, skoro po čtyřiceti letech, zcela přepracovaná, vlastně znovu napsaná kniha „Smysl lidské existence“.
Přestože některá témata jsou na první pohled stejná jako v roce 1965 (třeba kapitoly Bůh, Vesmír, Humanismus…), mají rozdílný rozsah (krátké hutné kapitolky, postupující krok za krokem) a především jsou zpracovány s jinými důrazy – například náboženství je pojato mnohem šířeji než z kulturních tradic západoevropských, adekvátně situaci globálního míšení kultur jako fenomén všeobecně lidský. Boj atheismu se západní církví, v šedesátých letech významné a aktuální téma, se tak dostává do zcela jiné perspektivy… Nově je zařazena kapitolka Fetiš – velmi hutné, souhrnné varování před fenoménem, který po desítkách let rozvoje Freudových a Marxových objevů a teorií stále zachvacuje větší část západní společnosti. Samozřejmě, s rozvojem přírodních věd, především genetiky, i s dalšími objevy, především kosmickými, se mění a posouvá jak pohled na vlastní fenomén člověka jako druhu, tak na jeho místo a ojedinělost ve vesmíru. Přesto základní otázky, položené už v roce 1965 (tehdy vlastně prorocky), zůstávají.
Zatímco v roce 1965 celkový tón knihy vybízí k aktivitě, ba přímo agituje (což je dáno jak společenskou atmosférou vzepjetí naděje na oživení původních myšlenek a ideálů socialismu a jeho demokratizaci a humanizaci na konci 60. let, tak i autorovým postojem), nové
vydání lze charakterizovat spíše jako kritickou, až skeptickou reflexi dosavadního vývoje a úsilí z jakéhosi odstupu, nadhledu. Přesto celkový tón nevyznívá negativně, k beznaději a rezignaci – spíše naopak: přímočarý, až poněkud strohý pohled na realitu podivného fenoménu lidstva a jeho vývoj za posledních několik staletí, bez iluzí, bez zakrývání hrůz, ale i s vědomím nejvyšších výšin, má konečný účinek velmi silný – čtenáře, který je jen trochu ochoten se nad věcí zamyslet, připustit si tak blízkou a snadnou možnost konce, nemůže nechat lhostejným. Příznačné je i to, že „Smysl lidského života“ v roce 1965 končí epilogem – paradoxem naděje („právě proto, že máme jen naději, máme naději…“), zatímco současné vydání končí souhrnem (povětšinou) nepříliš radostných skutečností, které si většina západní společnosti nechce uvědomit, ale bez jejichž překonání se vývoj prostě nemůže dostat dál. Takto propracované a všeobecně přístupné shrnutí nejzávažnějších otázek, před kterými současné lidstvo stojí (a povětšinou zavírá oči), se vyskytuje opravdu zřídka.
Zcela specifické místo má kapitola Dialog, která zůstala prakticky nezměněna (až na dva vyškrtnuté odstavce). Jde v ní o člověka jako jednotlivce v rámci lidstva, jednotlivce obdařeného vědomím. Machovec zde začíná věcmi nejpovrchnějšími – od přemíry prostoduchého tlachání, za které je dnes vydávána mezilidská komunikace – a přes zážitek rozevřeného dialogu dvou lidských bytostí směřuje k největším hlubinám lidského nitra – dialog já s „nejá“, tedy okolním celkem světa a s ne-bytím, tedy smrtí. A z tohoto hlubokého ponoru se vrací zpět do reality současnosti: k nezbytnosti vytvořit humanistický vnitřní dialog, bez mýtizace pomocí představy „boha“ či fetiše. Autorovi se podařila věc vskutku nevídaná – pro jen trochu vnímavého čtenáře dokáže být sám text výbornou inspirací k vnitřnímu dialogu, nebo alespoň tázání – tedy věcem, které jsou v textu popisovány (a to formou nikoliv uměleckou, náboženskou či alegorickou, ale rozumovou, filosoficky…). Takového zpřístupnění hlubin lidského nitra, bez berliček rozsáhlých alegorických obrazů a příběhů, vůně kadidla a zlacených andělíčků, na druhou stranu přístupné pro každého, kdo umí číst a má i jen základní kulturní kontext, je rozhodně počinem nevšedním a trvalejším než zmíněných čtyřicet let…

Pavel Tachecí

Přihlášení k odběru novinek

Po zadání e-mailové adresy Vás budeme informovat o našich nově vydávaných titulech či prezentacích našich knih. Počet e-mailů nepřesahuje počet vydaných knih, takže se nemusíte obávat záplavy nevyžádaných mailů. Zaregistrováním vyjadřujete souhlas s použitím Vaší e-mailové adresy výhradně k odběru informací z nakladatelství Akropolis, Vaše data nebudou v žádném případě postoupena třetí straně.

* = vyžadované pole