Když Franz Kafka zemřel v červnu 1924 v Kierlingu u Vídně, málokdo tušil, že se stane ikonou literární moderny. Jeho světová sláva však měla konkrétní počátky – a ty vedly do Prahy. Právě v pražských literárních kruzích se zrodila první vlna jeho uznání. Kniha analyzuje německé, české, maďarské a polské nekrology z let 1924/25, publikované v novinách a časopisech střední Evropy. Vedle již zdokumentovaných textů přináší nově objevené příspěvky – například vídeňského kritika Otta Basila či švýcarského mecenáše Carla Seeliga – a rekonstruuje smuteční večery Ludwiga Hardta ve Vídni a Berlíně. Autorka ukazuje nekrology jako klíčový nástroj budování posmrtné literární slávy a sleduje, jak se kolem Kafkova jména formovala transnacionální pamětní komunita. Ústřední roli v ní hrál pražský německy mluvící židovský okruh v čele s Maxem Brodem, ale i česky píšící autoři jako Milena Jesenská či Gustav Janouch. Ačkoli byl Kafka označován za autora „německého“, „židovského“ či „sionistického“, jediná pevná konstanta zůstávala nezpochybnitelná: jeho nerozlučné spojení s Prahou. – Český překlad originálu.