• připravujeme
• obálka v plné velikosti
• MOBI tištěná

Autor si v sérii studií o románovém stylu klade základní otázku – co utváří styl prozaické exprese a zda právě tato stylová specifičnost konkrétního díla se může podílet na jeho společenském uznání a dlouhodobému setrvání ve společenském diskursu navzdory proměnám doby, anebo naopak, zda právě tato specifičnost jeho uznání odkládá, pozdržuje nebo trvaleji neguje, což souvisí s jeho osudy textu kanonického či anti- kanonického.

V první části své knihy nabízí autor několik teoretických studií pokoušejících se postihnout možné obecné prvky stylu jako je rytmus, rozpornost nebo „rozepře“, figurace, slovník atd. Využívá při tom metodologických opor z oblasti teorie řečových aktů a analytické filosofie (Searle, Davidson), neopragmatismu (Rorty) nebo francouzského post strukturalismu (Lyotard). Ve druhé části pak v několika případových studiích zkoumá konkrétní poetiky autorů, jejichž díla se stala kanonickými (Hašek, Kundera) a naopak těch, kteří dlouhodobě zůstávali mimo širší pozornost respektive jejich poetiky byly definovány jako menšinové či okrajové, respektive jejich uznání se v čase posouvalo (Durych, Klíma).

Související tituly

• 

  Vladimír Papoušek: Maxwellův démon

  Maxwellův démon je koncipovaným souborem studií, které se zabývají zejména tématem reprezentace objektů a událostí v literárních textech, problematikou řečových aktů v literatuře a otázkou, zda literatura existuje jako specifický institucionální fakt. Nemalý prostor je pak věnován i vztahu fikce a ne-fikce (resp. zde literatury a ne-literatury), kterýžto je ohledáván na nejrůznějších typech takzvaně nefikčních textů (cestopis,… více