Knižní monografie se snaží ve své komplexnosti zachytit barvitost života a díla Františka Langera (1888–1965). Tento dramatik a prozaik během svého více než půlstoletého působení na veřejnosti vstupoval do literárního pole vícekrát. Nejprve jako představitel předválečné moderny ve významné pozici redaktora Uměleckého měsíčníku, kdy byl ovlivněn především novoklasicismem. Posléze se jako vystudovaný medik stal lékařem legionářské vojenské jednotky v Rusku a s vojskem absolvoval sibiřskou anabázi přes Vladivostok do vlasti. Z té se mezitím stala Československá republika, s níž se zcela ztotožnil svými idejemi i tvorbou. Nejprve to byla díla z legionářského prostředí, posléze se proslavil coby autor divadelních her o spravedlnosti, jež byly hojně inscenovány také v zahraničí. Tam také načas zakotvil v průběhu druhé světové války, kde byl členem exilového odboje a dokonce byl jmenován šéfem zdravotnictva československého vojska. Po válce sice získal titul národního umělce, avšak po komunistickém převratu byl přinucen odejít do ústraní. Teprve začátkem šedesátých let mu bylo umožněno se do literatury vrátit, tentokrát v roli pamětníka a rovněž obhájce abstraktního umění. Tím byla jeho dlouhá umělecká tvorba završena v nezvykle konsekventním kompozičním oblouku.

Publikace reflektuje všechny etapy Langerova tvůrčího vývoje s vyzdvižením některých ústředních témat (periferie, smrt, spravedlnost, morálka) a usiluje najít a pojmenovat konstantní i proměnné aspekty jeho autorské poetiky. K dramatům přistupuje ze strukturálního hlediska jako k završeným textům se svébytnou významovou výstavbou a nepřihlíží k dobovým scénickým konkretizacím Langerových her. – Vychází za podpory Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.