[Recenze Osvětimská knihovnice]
Šedé vločky padají ze zamračeného nebe na zem dolů. Lepí se vám ale někdy i do vlasů nebo obarvují trochu vaši tvář. Co to jen padá? Tohle není přece běžný sníh, nebo už jsi na něj ani nevzpomínám? Edita Adlerová nemůže dlouho dumat a pokračuje zpět do baráku, bloku s číslem 31.
Aspoň že jsou ještě lidi, kteří tady v tom pekle neshnili.“
Místo, které by každý vyměnil za jiné. Všude zde totiž číhá hrozba smrti v podobě umýváren bez vody. Hlídají vás loutky bez vlastního mozku, které jsou navlečené do uniforem s pravotočivou svastikou, chovají se hrubě a ten, kdo se jim protiví, pyká, a to ne málo. Všichni, kteří přežijí zimu, hlad, úmornou práci nebo nemoci ze společných latrín, doufají a sní o konci války. Jenže ta je zatím v nedohlednu.
Knihy paměť nikdy neztrácejí. Knihy vědí všechno.“
Osvětim není pěkné místo pro život. A ani nemělo být. Slouží jen jako konečná stanice pro ty, kteří jsou sem posláni a následně rozděleni do dvou zástupů, jež jeden vede na onen svět. Všemu vládne strýček Pepi, jenž si brouká mozartovské melodie a vybírá si především mezi dětmi a ženami ty, co se mu hodí na jeho nelidské pokusy. Spadeno má i na hlavní hrdinku Ditu, kterou si vyhlídne a varuje ji, ať si na něj dává pozor.
Čtrnáctiletá Dita totiž pomáhá v bloku 31 a ochraňuje knihy, které jsou zakázané. Je jakousi knihovnicí v tomto pekle, které nemá konce. Snaží se je chránit, ukrývat a hledat živoucí knihy, jež by některé z příběhů samy vyprávěly. Bojovníkem za lepší práva“ je i takový vůdce skupiny Fredy Hirsch, který se je snaží povzbudit a přivést na jiné myšlenky.
Kdo však nakonec přežije? A kdo zemře před osvobozením? Je možné, aby se německý voják zamiloval do židovské dívky? Může být řešením útěk? Jakou cenu však má?
***
Před několika dny ho slyšela, jak promlouvá ke skupině starších dětí, které jsou členy atletického kroužku a s nimiž Fredy trénuje každé odpoledne běh kolem baráku. Ať sněží nebo prší, ať je zima nebo mrzne, až praští. Hirsch běhá s nimi, běží vpředu, běží první.
Nejsilnější atlet není ten, který doběhne do cíle dřív než ostatní. Ten je nejrychlejší. Nejsilnější je ten, který znovu vstane pokaždé, když upadne. Ten, který se nezastaví, když cítí, jak ho píchá v boku. Ten, který vidí, že cíl je ještě daleko, a přesto to nevzdá. Když takový běžec dosáhne cíle, i kdyby byl poslední, je vítěz. I kdybys chtěl sebevíc, občas není v tvých silách být tím nejrychlejším, protože tvé nohy nejsou tak dlouhé nebo tvé plíce nejsou jako měchy. Vždycky ale můžeš chtít být tím nejsilnějším. Záleží jen na tobě, na tvé vůli a na tvém úsilí. Nechci po vás, abyste byli nejrychlejší, budu od vás vyžadovat, abyste byli nejsilnějšími.“
Nepochybuje, že kdyby mu řekla, že už knihovnicí dál být nemůže, měl by pro ni jen přívětivá slova, přepjatě uctivá, možná by ji i utěšoval… Neví ale, zda by unesla jeho zklamaný pohled. Dita na něj myslí jako na nezdolného člověka, jako na Golema z židovské legendy, kterého nikdo nezadrží a který je jednoho dne všechny zachrání.
***
Bůh dopustil, aby existovala Osvětim. Nebude tedy asi takovým neomylně přesným hodinářem, o němž jí vyprávěli. Také je však pravda, že na nejsmrdutějším hnoji vyrůstají ty nejkrásnější květiny. Možná že Bůh není hodinář, ale zahradník, říká si Dita.
Bůh zasévá a ďábel sklízí kosou, jež podetne vše, co jí stojí v cestě.
Kdo vyhraje tu bláznivou partii? ptá se.
***
Krutá a smutná skutečnost se bíločerně barví na stránkách knihy, které líčí příběh života v Osvětimi Edity Adlerové, jejíž předlohou byla reálná žena Dita Krausová, která tyto hrůzy přežila. Sepsána je však španělským novinářem a spisovatelem, a to opravdu bravurně. Osvětim totiž nelze popsat slovy doslova, ale on to dokázal maximálně, jak jen bylo v jeho silách. Výjimečně nejen popsal prostředí, ale bravurně si hraje s dialogy postav. Skvělá a jedinečná kniha, která se nám snaží připomenout nacismus a jeho zvěrstva, na která se nesmí zapomenout.
Josef Němec
blog.iDNES.cz 11. 11. 2013
http://josefnemecnemec.blog.idnes.cz/c/373835/Nase-nenavist-je-jejich-vitezstvim.html
Recenze vyšla v kopii i na webu http://www.bux.cz/literarni-kavarna/ctenarske-recenze/antonio-g-iturbe-osvetimska-1.html