Demokratický režim řízený bývalými příslušníky StB. I tak může vypadat obraz dnešního Bulharska

[Recenze Moc a vzdor]

Komunistický režim a nadvláda Sovětského svazu se v zemích bývalého východního bloku projevují dodnes. Rozhodně v tom nejsme sami. Mohou se o tom přesvědčit čtenáři nově přeložené knihy německého spisovatele bulharského původu Iliji Trojanowa. Nese název Moc a vzdor.

Ilija Trojanow se narodil v roce 1965 a během mnoha let se mu podařilo vybudovat velice pestré a mnohotvárné dílo. Ať už se to týká žánrů, k nimž Trojanow takříkajíc přičichl – od dokumentárních filmů přes reportážní romány až k literární fikci –, nebo fenoménů, které se pokusil zachytit, postihnout, revidovat.

V češtině vyšly Trojanowi dosud dvě knihy – v roce 2004 vydal Ikar v překladu Václava Klumpara titul Moje Afrika a v roce 2008 nakladatelství Host vydalo v překladu Renaty Tomanové Sběratele světů. Před několika týdny vydalo nakladatelství Akropolis do češtiny druhý přeložený román Iliji Trojanowa Moc a vzdor.

Ušlapanou cestou

Kniha má k českým čtenářům cestu ušlapanou. Nejen proto, že ji do češtiny převedla významná současná spisovatelka Radka Denemarková. Také – a snad především – proto, že se adaptací tohoto románu režijně uvedl režisér Dušan D. Pařízek, bývalý umělecký šéf pražského Divadla Komedie. Čeští diváci se mohli s Dušanem D. Pařízkem setkat naposledy díky představení Kauza Schwejk, které nárazově uvádí holešovické Studio hrdinů.

Tím posledním, čím Pařízek dosud přispěl ke kulturnímu dění v českém prostředí, je právě doslov k Trojanowě knize. Jeho poněkud apelativní tón, v němž známý režisér upozorňuje na současné politické dění v České republice a který končí slovy “Pravda a láska vítězí…”, může možná na první pohled působit až trochu nepatřičně, na druhou stranu je velmi přiléhavý k samotnému románu.

Moc a vzdor je totiž román, jehož příběh můžeme číst jako upozornění na fakt, že byť je (bulharská, ale o té naší to platí taktéž) společnost po pádu komunistického režimu demokratické, takzvané staré struktury, straší ve vysokých pozicích i nadále.

Vypravěč a vypravěč

Román Moc a vzdor má dva vypravěče – Konstantina a Metoděje. Jeden z nich je bývalý komunistický vězeň, jenž se v demokratické společnosti snaží pátrat po kořenech svého trestu, do čehož se musí pouštět s vědomím toho, že mu úřady prorostlé bývalými funkcionáři budou házet klacky pod nohy. Díky tomu se v románu objevuje množství dobových dokumentů – tím může Moc a vzdor připomenout debutovou prózu Karla Halouna Marná práce.

Druhý vypravěč, Metoděj, byl Konstantinovým spolužákem. Později se přidal na stranu státní moci a dnes je z něj vlivný činitel. Ve svých partech se jednak vypořádává s ženou, která se po letech objevila s tvrzením, že je jeho dcerou, jednak odůvodňuje a ospravedlňuje vlastní zločiny z minulosti.

Román klade základní, univerzální otázky – jak se vypořádat s minulostí a jak v ní najít pravdu? Co zmůže jedinec proti totalitě? A je něco platné, že z hlediska moci a vzdoru se můžeme bavit taktéž o pravdě a spravedlnosti? Specifická atmosféra Bulharska (kterou dobře poznají i čeští čtenáři) je v románu zachycena jak v jeho totalitním, tak v posttotalitním období.

Nakladatelství Akropolis se se svými tituly pravidelně objevuje mezi nominovanými na nejkrásnější české knihy. A Moc a vzdor je v tomto ohledu takzvaným majstrštykem. Bohužel se titulu nedostalo potřebné péče korektora. Velké množství chyb je však tím jediným, co české vydání tohoto zásadního románu hyzdí. 

Kryštof Eder, čtidoma.cz 4. 11. 2018

Přihlášení k odběru novinek

Po zadání e-mailové adresy Vás budeme informovat o našich nově vydávaných titulech či prezentacích našich knih. Počet e-mailů nepřesahuje počet vydaných knih, takže se nemusíte obávat záplavy nevyžádaných mailů. Zaregistrováním vyjadřujete souhlas s použitím Vaší e-mailové adresy výhradně k odběru informací z nakladatelství Akropolis, Vaše data nebudou v žádném případě postoupena třetí straně.

* = vyžadované pole