Dějiny a současnost 7/2015

[Recenze Ze světa islámu]

Příručka jako na zavolanou

Kniha studenta bohoslovectví z moravského Rychtářova, který se vydal na dráhu odvážného a často i nevšedně zarputilého cestovatele a badatele v arabském světě, stal se věhlasným univerzitním profesorem a dožil jako kněz v Posázaví, nemohla být vydána v příhodnější okamžik. Dnešní práce na téma Blízkého východu či islámu bývají bohužel stále častěji vnímány jako účelový nástroj některého z táborů svářících se o interpretace pnutí v arabských zemích či imigrace. Do toho vstupuje text sepsaný před několika desítkami let – podobné pohnutky mu tedy nemohou být přisuzovány. Nadto je svědomitě přizpůsobený dnešnímu čtenáři.

Publikace je členěna na několik částí, z nichž samotný Musilův text je nejobsáhlejší, avšak další celky nejsou o nic méně zajímavé. Jde jednak o unikátní fotografickou část, přibližující život na Blízkém východě na přelomu 19. a 20. století. Některé snímky jsou Musilovy, ty zdařilejší však většinou pořídil Meissner Paša, čili Heinrich August Meissner (1962–1940), slavný německý stavební inženýr, který se podílel na celé řadě železničních projektů v osmanské říši. Řada míst a objektů popsaných Musilem je pak zdokumentována současnými barevnými fotografiemi.

Mnohem důležitější „nemusilovskou“ pasáží knihy je nicméně její úvodní část z pera tří odborníků na islám nebo religionistiku obecně: Luboše Kropáčka, Jaroslava France a Pavla Žďárského, editora celého svazku. S odkazem na desítky jiných Musilových textů a archivních pramenů mapují jeho profesní život a zasazují jeho bádání do dobového kontextu i do širších souvislostí celé řady vědních oborů, Musil ostatně mezi mnoha disciplínami osciloval. Kde začíná Musilova práce orientalisty či antropologa a Musila teologa? Jsou vůbec tyto kapitoly v jeho díle oddělitelné? Je vůbec třeba takto nejen rozlišovat, ale i oddělovat? ptá se Jaroslav Franc.

Není divu, vždyť velkou část svého badatelského života a terénního výzkumu strávil Musil v sedle koně či velblouda, doslova sžitý s beduíny, s nimiž ho často pojily i velmi osobní vztahy. Jak se navíc v knize můžeme dočíst, oč hlouběji se pokoušel dostat pod kůži společnosti, která ho uchvátila, o to více se ho někteří jeho současníci snažili „zaškatulkovat“. Sionští myslí, že jsem se v Jeruzalémě stýkal ponejvíce s křesťany, že pro to nemohu být sionské myšlence spravedlivý. Syrští křesťané mně vytýkali, že jsem celý muslim, křesťané jeruzalémští pak o mně říkají, že jsem poloviční Žid, a to proto, že jsem se ujímal a ujímám muslimů a že jsem hájil, podporoval a hájím palestinské Židy, posteskl si Musil. Podle hesla „kdo není s námi, je proti nám“ mimochodem přistupovaly rozhádané komunity ve Svaté zemi třeba i k britskému guvernérovi v Jeruzalémě, Siru Ronaldu Storrsovi: Vzhledem k tomu, že nejsem ani Žid, ani Arab, nepodporuji jen jednu stranu, ale obě. Dvě hodiny arabských stížností mě zaženou do synagogy. A po intenzivním kurzu sionistické propagandy jsem připravený přestoupit na islám.

Stěžejní část knihy tvoří Musilův text, publikovaný nyní kupodivu vůbec poprvé. Čerstvé dílo neumožnily v roce 1941 vydat protektorátní úřady, po válce a Musilově smrti doba rovněž vydání nepřála. Je překvapivé, jak aktuálně kniha stará přes sedmdesát let působí. Rezonuje tu snad dnes tolik frekventovaná a přinejmenším zčásti pravdivá teze, že se velká část muslimského společenství i nyní intenzivně obrací k minulosti? Nebo Musil dovedně popisoval rozmanité tváře světa islámu tak nadčasově? Snad platí obě vysvětlení zároveň.

Každopádně je k nim nutno přičíst úsilí editora Pavla Žďárského. Výsledkem jeho pečlivé práce je zcela unikátní dílo, v němž se prolíná historický rukopis s nejmodernějším poznáním a nevšední precizností. Pro větší komfort čtenáře Žďárský převádí do srozumitelnější podoby archaické výrazy (beduové jsou dnešní beduíni, termínem Árijci Musil označoval Peršany), dohledává názvy rostlin (smokvoň je dnes známá spíše jako fíkovník, marhaník coby granátovník), připojuje stručná encyklopedická hesla zmiňovaných osob, občas také autora usvědčuje ze zavádějících tvrzení. Vysvětlivky přitom Musila rozhodně nepoškozují – nelze zapomenout, že jeho dílo je nesmírně obsáhlé, pokrývá vskutku celý muslimský svět až po příslušné regiony Číny, rozebírá desítky různých proudů islámu a sekt, zmiňuje tucty rituálů a dalších prvků z reálií muslimského světa, takže občasné drobné nedostatky se v době psaní knihy musely nevyhnutelně vyskytnout.

Musil navíc vynáší soudy, o jejichž platnosti se mohou neustále přesvědčovat i dnešní politici, například ti, kteří plánují vojenské intervence na Blízkém východě: Pro Orientálce láska k vlasti není podmíněna politickou svobodou. Hájí svou vlast proti cizímu útoku urputně a vytrvale, třebaže nemá ani pojmu o svobodě politické, varoval prorocky. Zápasní politici jej ale pravděpodobně nečtou. Clinton Bailley, jeruzalémský specialita na problematiku beduínů, zcela vážně zvažuje možnosti anglického překladu Musilova díla. Anglickojazyčná verze by pro tuto zásadní knihu byla jistě odpovídajícím oceněním.

Břetislav Tureček

Dějiny a současnost 7/2015