Od mravenců k modelkám. Nová kniha ukazuje neobyčejný život Ondřeje Sekory
[Recenze Ondřej Sekora]
Víme, že vymyslel Ferdu Mravence a Brouka Pytlíka. A co dál? Kdo byl ten renesanční člověk, jehož zájmy sahaly od kreslení a hudby přes sportovní reportáže až po trénování ragbyových týmů? Velká kniha věnovaná dílu Ondřeje Sekory je svědectvím o životě, který nebyl promarněn.
Rodák z brněnského Králova pole si lecčím prošel. Za první světové války narukoval do armády, během té druhé byl vězněn v pracovních táborech v Klein Stein (dnešní Polsko) a Osterode v Německu. Po osvobození vstoupil Ondřej Sekora do KSČ, i pak ale zůstal věrný tomu, co ho kromě sportu bavilo nejvíc: svým kresleným postavičkám, které si s ničím nespletete.
BERUŠKA NA BRIGÁDĚ
První epizodu kresleného seriálu o Ferdovi Mravencovi („práce všeho druhu“) publikoval Sekora v Lidových novinách roku 1933. A je s podivem, že i zahlceni Netflixem a marvelovskými komiksy si ještě pořád dokážeme vzpomenout na tu skrumáž figurek, jimiž ilustrátor a autor v jedné osobě Ferdovy příběhy zaplnil. Ať už to byl brouk Pytlík, mistr pavouček, nesympatický pan hlemýžď nebo krásná beruška, která po Sekorově příklonu ke „straně a vládě“ bohužel začala plnit pětiletku a chodit na brigády, kde bojovala proti škůdcům. Jako své boty známe také Ferdův slabikář a Sekorovu charakteristickou linku považujeme za něco, co tvoří kulisy našich životů – podobně jako styl Josefa Lady. Obří publikace z nakladatelství Akropolis, nazvaná příhodně Mravenčí
a jiné práce, ale ukazuje, že Sekorův záběr byl mnohem širší. Máme tu jeho politické karikatury, kresby na historické téma, vtipy, které zveřejňoval v časopise Dikobraz, u jehož vzniku stál… Editorovi Tomáši Prokůpkovi a jeho spolupracovníkům se povedlo dokonale zužitkovat výtvarníkovu pozůstalost, která je od roku 2015 součástí sbírek Moravského zemského muzea v Brně. K nejzajímavějším nálezům patří ženské akty
z období Sekorova pařížského pobytu ve dvacátých letech 20. století. Do akademie na Montparnassu tehdy
docházel přímo z olympiády, o které psal do „Lidovek“ jako sportovní redaktor.
Tato jeho zásadní úloha propagátora sportu i aktivního sportovce zůstávala až dosud ve stínu bezpočtu veselých kresbiček. Ale díky nové knize už bude každý vědět, že Sekora jako první u nás přeložil do češtiny pravidla ragby a sám ho pak trénoval. Dozvíme se, že i muzicíroval, sbíral motýly a v doprovodném voze
absolvoval Tour de France – nemluvě o tom, že studoval práva. Mimochodem, uvažovali jste někdy, kdo z velkých umělců mu byl vzorem? Asi se podivíte: Mikoláš Aleš, Pieter Brueghel, Henri Rousseau. Při pohledu na jeho obraz tygra z dob studií na UMPRUM se chce říci, že i Chagall. Sekora kreslil i v koncentráku, kde se potkal s Oldřichem Novým. Nyní je čas to všechno objevit. Ferda promine…
