Dokument totalitní absurdity (Vesmír 83, 357, 2004/6)
[Recenze O Zlaté kleci a jiné vzpomínky]
Dokument totalitní absurdity
Kniha vzpomínek Františka Lehara je založena na zkušenostech z jeho sedmiletého pracovního pobytu (1961–1968) ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně, v Sovětském svazu. Doplněna je zážitky z mnoha ústavů a univerzit na Západě, kam autor odešel po okupaci v roce 1968, zmíněny jsou CEA Saclay u Paříže, CERN u Ženevy, Ženevská univerzita, Paul Scherrer Institut u Curychu, Fermilab u Chicaga, Montrealská univerzita aj. Kniha končí návratem autora nejprve na konci „perestrojky“ do Dubny a po „sametové revoluci“ také do Prahy. Po pádu komunistického režimu začal autor svoji starou vlast často navštěvovat. Byl mu udělen titul čestného doktora matematicko-fyzikálních věd (v roce 1996) a byl jmenován členem vědecké rady nově vzniklého Ústavu technické a experimentální fyziky v roce 2002. V Rusku byl zvolen členem vědecké rady Spojeného ústavu jaderných výzkumů, nejprve v roce 1993, podruhé v roce 1998 a potřetí v roce 2003.
Prostředí, ve kterém se děj knihy odehrává, je dosti netypické, veřejnosti málo známé a někdy i uměle či zdánlivě uzavřené. Je to prostředí základního výzkumu v oblasti jaderné fyziky a fyziky částic, svět velice nákladných zařízení, jejichž rozměry jsou obvykle gigantické. Tato obrovská zařízení přitom slouží ke zkoumání mikrokosmu, aby se upřesnily představy lidstva o základní struktuře hmoty i o silách, které v mikrokosmu působí.
Autor vypráví, jak a z jakých důvodů byl založen Spojený ústav jaderných výzkumů a jaký vliv měl na Československo, které bylo jednou ze zakládajících zemí. V několika kapitolách popisuje život a práci v Dubně, příjemné i špatné stránky dlouhodobého pobytu, známé vědce a své kolegy z různých států. V Dubně se autor seznámil s mnoha západními vědci a navázal s nimi spolupráci i osobní kontakty. Také se odtamtud, ještě za totality, třikrát dostal na vědeckou konferenci na Západě.
Mimo jiné líčí F. Lehar prázdninové cestování po Sovětském svazu a jeho vlastní zážitky z těchto cest. Popisuje československou expedici na Pamír, kde společně s přáteli z Dubny vystoupili na Pik Lenina (7134 m n. m.) a získali tehdy československý výškový rekord.
V mnohých případech se dá kniha považovat za dokumentaci „absurdity totality“, jak to nazývá senátorka Jaroslava Moserová, která pamětníky těchto absurdit vybízí, aby je popsali. Některé kapitoly jsou paradoxním situacím věnovány.
Kniha je psána s humorem a je ji možno otevřít počínaje libovolnou kapitolou. Může být zajímavá pro každého, kdo ví, co je např. Mendělejevova tabulka, nezávisle na tom, jestli se to dověděl už ve čtrnácti nebo až v sedmdesáti letech.
Předmluvu knihy napsal autorův kolega z Prahy i z Dubny, rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm.
