Proměny krajiny i lidí

[Recenze Čechy, domov můj]

Udržovat folklorní tradice znamená bránit se kornatění národní paměti. Patetické? Možná. Ale pravdivé. A hlavně zajímavé. Tak jako nejnovější kniha Kamily Skopové nazvaná Čechy, domov můj aneb Malá vlastivěda o místech, lidech, řeči, krojích, zpívání… i stravování. Pokud rádi putujete po naší zemi a zaměřujete svou pozornost na proměny ubíhající krajiny, architektury, pokud rádi nasloucháte specifické místní mluvě čili dialektu, autentické lidové písničce či se stejným gustem si pochutnáváte na nějaké regionální specialitě, pak je to kniha psaná přesně pro vás. Autorka se rozkročila po celých Čechách a na základě dialektologické mapy sepsala povídání o jednotlivých svérázných oblastech tak, jak vypadaly a dýchaly zhruba v polovině 19. století. I když si pro svůj příběh vytvořila jednotný tematický mustr − krajina, život jejich obyvatel, jazykový svéráz, architektura, kroj, píseň, gurmánské mistrovství −, tu se u některého faktoru zastavila podrobněji, tu zase méně. Podařilo se jí tak přesně a vtipně vyhmátnout nejvýraznější regionální rysy. Povídání doprovodila vlastními ilustracemi a notovými záznamy písní, které si nakonec můžete pustit i ve svém přehrávači, protože součástí publikace je také průřezové cédéčko.

Petr Hanuška, ego!, magazín Hospodářských novin 16. 11. 2017