Konec čekání – a dál?
[Recenze Umlkám do čekání]
Po realizaci druhého, rozšířeného vydání Holanova díla v Pasece (1999–2011), po vydání řady jednotlivin či výborů, odstartování německých spisů pořádaných Heftrichem a Špiritem, řadě monografií (Blažíček, Galmiche, Opelík) i „monografií“ (Křivánek) se konečně dostává i na knižní vydání většího celku Holanovy korespondence. Editor Martin Dvořák do svazku s názvem Umlkám do čekání shrnul oboustrannou korespondenci Vladimíra Holana s desítkou literátů a připravil ji k vydání v nakladatelství Akropolis Filipa Tomáše.
Rozsáhlá edice vybavená úvodní studií, obrazovou přílohou, ediční poznámkou a rejstříkem představuje první větší ediční výkon Martina Dvořáka, který do knižního vydání přetavil svoji diplomovou práci, jež vznikla před několika lety pod vedením V. Papouška na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity. Zatímco některé korespondenční celky (kterým Dvořák říká vlákna) editor ze své školní práce do knihy přesunul po revizi (Bass, Deml, Durych, Fikar, Mukařovský, Hostovský), jiné – nejrozsáhlejší – pro edici musel zpracovat nově (Hora, Hrubín, Vašica, Vlastimil Vokolek), přičemž se jeho hlavní pramennou základnou staly fondy LA PNP. Deset autorů defiluje v knize v abecedním pořádku, v rámci těchto autorských bloků jsou dopisy řazeny chronologicky, na konci jsou připojeny listy nedatovatelné, pořízen je i soupis dalších akvizic fondu vztahujících se ke korespondenci (např. prázdné obálky). Bezprostředně za každým dopisem následuje menším fontem pásmo vysvětlivek, petitem na závěr dostává čtenář informaci o materiálové podstatě korespondenčních jednotek. Korespondence je rozkročena přes celé Holanovo tvůrčí období, tj. od konce dvacátých let po počátek let sedmdesátých.
Rizika spojeného s výběrem právě těchto deseti korespondenčních celků si byl editor vědom. V úvodu přiznává, že vycházel „z premisy, že má-li být edice smysluplná, musí zahrnovat Holanovu korespondenci výlučně s osobnostmi českého kulturního a především literárního života…“ Kritérii mu dále bylo, aby korespondence osvětlovala vznik a vydávání Holanova díla, ale editora především zjevně „oslovovaly ty dopisy, v nichž vyhřezávaly složky Holanova života, jež byly výrazně spjaty s jeho osudem a odrážely se i v jeho díle“ (s. 8–9). Nelze s určitostí říci, zda korespondence s K. Bednářem, Cvejnem, Gregorovou, K. Konrádem a Pilzem, již zpracoval ve své diplomové práci, těmto kritériím neodpovídá, spíše se ale jeví, že Martin Dvořák prostě nakonec sáhl po deseti velkých jménech.
Již jako poznámku na okraj cenného souboru, který je – zdá se po letmém srovnání – textově připraven pečlivě, je potřeba zmínit pocit, jejž vyvolává úvodní, do jednotlivých životních etap členěná studie, jež skrze korespondenční materiál osvětluje kontury Holanova života a díla, popřípadě který vyvstává po detailnějším čtení komentářů k jednotlivým listům. Zde se projevuje to, že svědomitý Martin Dvořák postrádal v poslední fázi přípravy edice spolehlivého sparingpartnera, jenž by mu z nadhledu pomohl uhladit jeho výklad či by se ho pokusil přesvědčit o nutnosti opuštění některých obratů v ediční zprávě (jako je zaklínání se „autentickou podobou“) a najít rovnováhu v tom, co se komentuje a co je již nadbytečné (ale to – nutno uznat – je věčný problém editorův).
Realizace knižního vydání Holanovy korespondence v podobě, v jaké ji nabídl editor Martin Dvořák a jako vydavatelského úkolu se jí zmocnilo nakladatelství Akropolis, má ještě svoji stinnou stránku s ohledem na další vydávání Holanova epistolografického díla, respektive s ohledem na jisté „dlouhodobější plánování“ nakladatele. Je víc než jasné, že obě strany – tj. jak editor, tak i nakladatelství – budou mít v případě zájmu o vydání dalších „vláken“ nelehkou úlohu, protože přítomný svazek korespondence – který je vystavěn jako „svět sám pro sebe“ – má kvůli svému nastavení v tomto ohledu jednoznačný brzdný efekt. Škoda tedy, že si editor nevytvořil v edici větší prostor, který by mu v budoucnu lépe umožnil navázat, podobně tak je promarněnou šancí pro Akropolis, že nedospělo s editorem ke koncepci, která by z Umlkám do čekání udělala první svazek Korespondence Vladimíra Holana.
