Nová česká kniha o Franku Zappovi: Výsledek tvrdé vědecké práce i měkkého vzpomínání a obdivu
[Recenze Fenomén Zappa]
Americký hudebník Frank Zappa by se mohl stát symbolem toho, jak kdysi fungoval život tuzemského rockera. Plakát se Zappou sedícím na záchodě zdobil mnohou českou domácnost v dobách, kdy bylo obtížné sehnat jakoukoliv Zappovu desku.
Přesto jméno Zappa fungovalo jako zaklínadlo, magické oživovací slovo i tajné heslo. Vyslovené ve správnou chvíli umožňovalo vstup do spolku zednářů, kteří věděli, o co jde v hudbě i v životě.
Zappova hudba ovlivňovala tuzemskou scénu už od 60. let, zdejší alternativa objevila vzdáleného kolegu hodně brzy a nedosažitelný americký hudebník se stal ikonou. Jak jeho osobnost i práce fungovaly v českých podmínkách, přibližuje kniha Fenomén Zappa, kterou vydalo nakladatelství Akropolis.
Kolektivní dílo sleduje zappovskou mnohoznačnost. V propleteném vztahu se v něm nacházejí výsledky tvrdé vědecké práce, „měkkého“ vzpomínání i obdivu k velké hvězdě. Jednotlivé složky nelze oddělit, stejně jako se v Zappově tvorbě těžko odděluje racionální práce, invence a šoubyznys.
Editoři Vladimír Papoušek a David Skalický rozčlenili knihu do tří oddílů. První obsahuje deset studií, třetí se skládá ze tří obsáhlých vzpomínek na Zappovy návštěvy Prahy v letech 1990 a 1991. Z těchto návštěv pocházejí i fotografie v druhé, obrazové části.
Oddíl Studie nabízí hloubkový pohled na Zappovu hudbu i osobnost, jeho vztah ke skladateli Edgardu Varèsemu i kamarádovi a občasnému hudebnímu souputníkovi Captainu Beefheartovi. A především na kořeny české zappománie a vliv na Plastic People. Jsou to vesměs hutné a informačně nabité texty.
Oddíl Paměť je osobně laděný a připomíná vyprávění ve společnosti přátel. Zappovi obdivovatelé vzpomínají na bláznivou radost ze setkání s mistrem.
Obrazová část připomíná v koncentrované formě kult osobnosti, kterým je v Česku Zappa opředen, a trošku evokuje sérii Kim Čong-il se dívá na věci. Proměny společenských zvyklostí od začátku 90. let připomenou všudypřítomné cigarety − od prezidentské kanceláře až po televizní studia. Zappa nekouří snad jen v Chrámu svatého Víta.
Zappa se vždy obracel k americkým reáliím a detailně je zkoumal, citoval, obratně používal i parodoval − proč tedy jeho kouzlo zabralo s nečekanou silou zrovna v Československu? Proč estébáci řvali u výslechů na hudebníka Mikoláše Chadimu, že mu vyženou z hlavy zrovna Zappu?
Fenomén Zappa naštěstí nenabízí jednoznačnou odpověď, ale navádí k ní několika cestami. Je mezi nimi věčné zpochybňování oficiálních struktur, nedůvěra k médiím i obecná skepse, nepředvídatelnost a humor v labyrintu temného světa.
Pokud knize něco chybí, tak pohled na to, zda Zappův vliv funguje u mladších hudebníků. Jestli neodchází s generacemi, které si pamatují staré hnusné časy, kdy jedno album stálo na burze třetinu měsíčního platu.
Ale co se nestalo v knize, stalo se ve skutečnosti. Takřka zároveň s Fenoménem Zappa vyšla v nakladatelství Volvox Globator legendární kniha Petra Dorůžky Šuplík plný Zappy. Rozšířené vydání brilantního průvodce pro začínajícího českého zappologa je nepřímým důkazem, že „fenomén Zappa“ působí i dnes.
