kulturissimo.cz 11. 3. 2015
[Recenze Dějiny československého komiksu 20. století]
Dějiny československého komiksu monumentální i strhující
Nakladatelství Akropolis zahájilo sezónu 2015 ambiciózně. V únoru zde vyšla třísvazková, graficky i obsahově precizně zpracovaná bichle: Dějiny československého komiksu 20. století. Kniha váží sedm kilo a má přes tisíc stran. Čtveřice autorů spolu s grafickým studiem Symbiont stvořila knižní klenot nejen pro bibliofily a komiksové fajnšmekry, ale také pro čtenáře-laiky. Zamilovat a začíst se totiž lze velmi snadno.
Předně je potřeba říci, že Dějiny jsou prací odbornou, tedy vědeckou, z čehož vyplývá několik skutečností. Tak zaprvé: téma je velmi podrobně zpracované, nechybí (obrázkové) časové osy, poznámkový aparát, precizně vyvedený obsah, odkazy na další literaturu (aneb mlsáníčko pro fanoušky) a samostatně zpracovaný svazek rejstříků. Díky grafikům ze studia Symbiont se ovšem suchopárné studium mění v povznášející zážitek.
Za druhé nutno zmínit jazyk výkladu. Snad vlivem četby dobových pramenů je místy překvapivě archaický (všichni autoři se narodili nedávno, v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století). Setkáme se zde s přechodníky jako „jsa nesen“, se zastaralými spojeními „by bylo lze“ nebo s podobou zájmena „kteréhož“. Přesto, nebo možná právě proto, je výklad strhující.
A třetím důsledkem seriózního vědeckého bádání je – škodolibá – komičnost. Autoři se například opakovaně věnují problému „promluvových bublin“ nebo „vracejícího se hrdiny“. Pochopitelně. Definice komiksu se ustavovala roky a právě zmíněná dvě témata jsou pro něj zásadní. Nicméně nezanícenému čtenáři místy cukají koutky.
Jenže už se veze. Jestli na začátku kroutil hlavou u myšlenky „lineárního čtenáře“ a myslel, že si prohlédne obrázky a knižní monument vystaví na polici, nejspíš se pletl. Kniha je tak objemná, že její četbu je nutné si naplánovat. A když se člověk usadí, rozprostře svazek a nalije sklenku, už se neodtrhne. Četbu samozřejmě doprovázejí obrázky, rovněž pečlivě vybrané tak, aby zachycovaly vývojové „anomálie“ nebo naopak rysy typické pro konkrétní autory. Ke každodennímu rituálu svádí i atraktivní názvy kapitol: Dobrodruzi přicházejí, Politika, autobiografie, pornografie, Stíny nad rajskou zahrádkou, Podivné fantazie, Ticho před bouří, Zjevila se vlasatice, Velké zemětřesení…
Pokud čtenář odhlédne od technických detailů jednotlivých obrázkových seriálů, začne postupně odkrývat dějiny kulturní, společenské a politické. A dozví se spoustu zajímavých informací o dřívější době. Třeba to, že první kreslené stripy tematizovaly kromě politiky a společnosti také moderní umění! Nebo že autobiografický komiks u nás vznikal už ve 20. letech minulého století. A že jednou z jeho prvních tvůrců byla žena. Že komiks jako reklama i propaganda fungoval už od 30. let. Nebo že dějiny popkultury jsou hlubší, než by člověk myslel: Superman vznikl v roce 1938 a Ferda Mravenec ještě o pět let dřív.
Cenné jsou nejen informace skryté v textu, ale také publikované odkazy na webové stránky, kde jsou ke stažení celé sešity komiksů – třeba ty z terezínského ghetta. Milovníky sžíravé kritiky nadchnou dobové reflexe obrázkových seriálů: „Nevkusné nejapné zkresleniny s textem přímo ubohým“, jak praví název jedné z nich. A autoři nezapomínají ani na uvedení do světového komiksového kontextu, který byl pro komiksové tvůrce alespoň zpočátku zásadní.
Tomáš Prokůpek, Pavel Kořínek, Martin Foret a Michal Jareš se museli prohrabat stohy tiskovin, aby do své knihy zařadili všechny důležité materiály, museli třídit, formulovat a usouvztažňovat. Že se jim podařilo zprostředkovat, jak vzrušující svět komiksu je, svědčí o jejich nasazení. Jediný stesk, který se čtenáři nad knihou vydere z hrudi, je snad jen „tak málo komiksu!“. Jenomže kdo si dělal poznámky, ví, kam si pro další obrázky zajít.
Tereza Škoulová
kulturissimo.cz 11. 3. 2015
