Lidové noviny 16. 4. 2005

[Recenze Živé slovo. 44 (+ 3) zamyšlení nad tajemstvím poezie a hlasu]

Recitace
 

„Nemám rád, když při vyslovení tohoto slova obracejí ctitelé poezie oči v sloup, podklesávají v kolenou, případně omdlévají. Beru poezii jako přirozenou součást své existence, s jejíž pomocí se mohu lépe vyznat v sobě i v životě,“ odpovídá Radim Vašinka na otázku „Co může znamenat slovo poezie?“ ve sborníku Živé slovo s podtitulem 45 (+ 3) zamyšlení nad tajemstvím poezie a hlasu. Jde o knihu-anketu mezi básníky, spisovateli, pedagogy, překladateli, literárními vědci, divadelníky či hudebními skladateli, kteří mají k poezii často profesionální vztah. Šest otázek (sedmou si respondenti kladli sami) se však týká jejich osobní zkušenosti s poezií i její interpretací, zejména s přednesem. Co osobnost, to jiný pohled.
Poezie může být prostě „veršovaná umělecká slovesnost“ (Miroslav Červenka), „vnímání světa kolem nás podložené láskou“ (Marek Kopelent), „všecko, co se nemusí“ (Zeno Kaprál) či „postoj k životu“ (Martin Hilský).
Osobní ráz odpovědí, jejich upřímnost a konkrétnost činí z publikace živé čtení. Vyskytují se zde kritické a leckdy protichůdné názory na prezentaci poezie v televizi, v rozhlase i v MHD. Zvlášť zajímavá jsou líčení „příznivých i zahanbujících“ zážitků v oblasti mluveného slova. Opakující se traumata z „hlasité slovní agrese“ (Pavel Švanda), odpor ke „lživě ušlechtilé deklamaci“ (Anna Kareninová), k „sentimentálnímu vciťování se nebo předstírání transů či spirituálních hloubek“ (Miloslav Topinka), „teatrálním exhibicím“ (Antonín Přidal), pitvorným i nudným projevům ukazují, že odrazující zkušenosti nesdílejí jen lidé, kteří poezii obvykle nevyhledávají. Proti tomu však stojí prožitky kladné, svázané často s výkony konkrétních recitátorů (zejména ze slavné éry Violy) a básníků, například „jak Vladimír Holan čte (blbě) svou Noc s Hamletem. A je to přesně ono!“ (Pavel Chalupa). Jan Vladislav své „přesně ono“ u dobrých přednašečů zobecňuje jako „rovnováhu mezi vnější uměřeností a vnitřní intenzitou“.
Jednoduše a vkusně upravenou knihu vydalo nakladatelství Akropolis, které pečuje například o vydání Díla Jaroslava Seiferta, publikuje i reprinty avantgardních bibliofilií (nedávno např. prvního vydání Nezvalovy Pantomimy nebo Teigových knih Svět, který se směje a Svět, který voní). Na sborníku Živé slovo se podílelo občanské sdružení příznivců mluveného slova nazvané Slovo a hlas. Právě předseda sdružení Vladimír Justl publikaci uspořádal a doprovodil ji citáty z děl Vladimíra Holana, Františka Halase a Ivana Diviše. Odpovědi doplňují krátké medailonky oslovených. Knihu uzavírá výběrová bibliografie týkající se interpretace, přednesu, scénické realizace i výslovnosti.

Daniela Iwashita