[Recenze A co?]
Literární diář
Nakladatelství A kropolis připravilo nové vydání až posmrtně vydané básnické sbírky A co? Františka Halase (1901–1949). První knižní edice čtrnácti básní, které byly v letech 1946 až 1949 otištěny časopisecky, byla umožněna až v roce 1957 v Krajském nakladatelství v Brně péčí Ludvíka Kundery. Ten je rovněž autorem doslovu k nynější reedici. Vedle eliptičnosti jazyka zmiňuje v souvislosti s Halasovou poezií rovněž termín brachylogie: To znamená ,říci minimem slov co nejvíce', ,maximum obsahu s nejmenším počtem slov'.“
Je mimořádným zážitkem moci znovu procházet Halasovým loučením s poezií“. Třeba slokou v básni Dolores: Slova/ Souloživá Těkavá/ Samolibá Stonavá/ Paličatá Sirotčí/ Zárodečná Kočičí/ Nedomrlá Troufalá/ Jsou“ nebo vynikající Celou podzimkovou. Knihu pak uzavírá báseň A co básník, alespoň několik úryvků: Ani k donošení/ ani k uhlídání/ to nen í// Hledaje příkaz sluchu nehledám/ a dech nabíraje/ dech jen nabírám... Co zvedám zaviní čísi pád/ co upouštím bude mu vzlétnutím... Byl čas přišitých hvězd/ Mařenek zmařených/ rozkopaných dětí... Slušno prý si zpíva t/ Atom / co na tom / Bikini dají do šlágrů / neutopitelné husy to zakejhají / do cinkotu metálů // Kručí to ve mně děsem / a nic není po ruce“.
Halasovy verše však nejsou jakýmsi apartním básněním o poezii, naopak dotýkají se toho základního v lidském životě. A nejsou ani nijak dobově omezeným prohlédnutím. Vždyť kam jsme ušli, když Halasovy verše stále zní trefně, když i dnes neutopitelné husy to zakejhají / do cinkotu metálů“? Nebo že by šlo z jejich strany pouze o nechuť k zprofanovanému slovu pokrok?
Ondřej Horák