lidovky.cz 9. 6. 2011

[Recenze Femme fatale české avantgardy / Marie Majerová – česká komunistka ve víru feminismu]

Marie Majerová: krásná česká bojovnice

Malý, ale tlustý svazek Femme fatale české avantgardy představuje spisovatelku Marii Majerovou jako sympatickou a odvážnou osobu, ve svém díle i životě bojující za nové postavení ženy v moderní společnosti.

Marii Majerovou (1882–1967) je i dnes obtížné vnímat jinak, než jak byla po léta prezentována komunistickým režimem: jako neochvějně socialistickou spisovatelku. To nutně vedlo k tomu, že po letech, kdy její knihy vycházely ve stále nových a nových vydáních a o Majerové vznikala celá řada odborných prací, o ní v posledních dvou dekádách nebyl mezi čtenáři ani akademiky příliš velký zájem.

 

Žádná učebnicová nuda

Toto mlčení sympaticky přerušuje právě vydaná kniha Dany Nývltové. Obsahuje jednak studii o spisovatelce v perspektivě genderových studií a současně bohatou antologii kratších, převážně novinových a časopiseckých textů, v nichž se Majerová v průběhu desetiletí vyjadřovala k otázkám ženské emancipace. Asi není náhodou, že pokus o nový pohled na Majerovou přichází v okamžiku, kdy vyrůstá generace, která k levicové politice nemá a priori nedůvěru, a hlavně v jejím díle dokáže najít mnohem víc než jen učebnicovou nudu.

 Té v životě Majerové opravdu mnoho nenajdeme. Byla prý krásná, ale i tvrdohlavě smělá. V dobách, kdy ještě plně platila morálka 19. století, dokázala žít po svém. Na začátku 20. století se sblížila s anarchisty. Svého prvního muže Josefa Stivína si vzala vynuceně až po narození jejich syna, chtěla si uhájit své svobodné postavení.

 

Syna nechá doma a odjíždí do Paříže

Po úspěchu svého románu Panenství se rozhodla studovat a poznat svět, opouští svého muže i syna a sama odjíždí do Paříže, kde se pohybuje v bohémských kruzích. Podobně jako řada dalších příslušníků intelektuální elity ostře vnímala nesvobodu člověka v moderní společnosti. Pro Majerovou byly tyto zotročující síly v zásadě dvě: kapitalistický systém a nerovnost pohlaví. Věří ve volnou lásku, svobodu a později komunismus.

Nývltová argumentuje, že spíše než komunismem jsou literární díla Marie Majerové ovlivněna feminismem. Téměř ve všech se setkáme s uměleckým ztvárněním ženského osudu, který hrdinky naplňují ve světě nerovných šancí. Kapitalismus tu můžeme vnímat jen jako jeden druh patriarchální společnosti, který má v sobě nutně obsažen prvek nerovnoprávnosti a vykořisťování. I když se Marie Majerová označení feministka bránila, její vlastní texty ji více než usvědčují, že k podobnému myšlenkovému směru bezpochyby patřila.

 

Ženy, práva, vzdělání

Její ostych před slovem feminismus připomíná situaci těsně po roce 1989, kdy se sice celá řada osobností o feministickou agendu začala zajímat, ale ze samotného termínu měla strach. Drobné články Majerové ukazují, že spisovatelka nebyla – alespoň v určitém čase – dogmatičkou, ale dokázala velice přesně popsat situaci žen a dívek a současně nabádat a agitovat za její zlepšení. Často se zabývá zdánlivými životními detaily, důraz klade především na možnosti vzdělání žen.

V české historii hledá postavy, ze kterých by šla vytvořit genealogie silných a svobodomyslných žen, na něž mohou ty současné navazovat. To je ostatně jeden ze smyslů současné knihy, jež podle mého názoru není určena jen akademické obci, ale má schopnost zaujmout širší publikum. Ostatně nedávno se nového vydání dočkal i Majerové expresionisticko-utopický román Přehrada a snad i po osmdesáti letech od svého vzniku najde své čtenáře.

 

Tomáš Pospiszyl, lidovky.cz, 9. 6. 2011

Přihlášení k odběru novinek

Po zadání e-mailové adresy Vás budeme informovat o našich nově vydávaných titulech či prezentacích našich knih. Počet e-mailů nepřesahuje počet vydaných knih, takže se nemusíte obávat záplavy nevyžádaných mailů. Zaregistrováním vyjadřujete souhlas s použitím Vaší e-mailové adresy výhradně k odběru informací z nakladatelství Akropolis, Vaše data nebudou v žádném případě postoupena třetí straně.

* = vyžadované pole