Luk č. 9, 2. 3. 2016
[Recenze V záři zvěrokruhu]
Překvapení jménem Kersch
Když se mi dostala k recenzi kniha V záři zvěrokruhu (Akropolis, Praha, 2015), neříkalo mi jméno autora Petr Kersch nic. Na záložce jsem se k svému zděšení dočetl, že knižně vydal v letech 2002–2010 už Zlatý časy, Zvěrokruh a jiné povídky, Pátrání, Svědectví. Ani jedinou z těch knih jsem v žádném knihkupectví nezahlédl. Zašel jsem do vědecké knihovny s právem povinného výtisku a .tam se mi dostalo mizerné útěchy – přinesli mi ty knihy všechny a navíc i prvotinu Notes (jen povídkovou mikrosbírku Snící kráska knihovna, nikoli svou vinou, ve fondu nemá), z Kersche nebylo prostě mezi čtenáři nic a všechno zjevně neočtené.
Zřejmě nejsem sám, kdo o autorovi nic neví, a tedy po ·něm nesahá; jak také jinak, když se nabízí a podbízí tolik novinek?
Sešitek Notes mu vydala varnsdorfská knihovna ve 300 kusech, Zlatý časy sám autor v 500 exemplářích, rok na to Zvěrokruh a jiné povídky opět autor, ale už jen v nákladu o 200 menším. Proč menším?
„Nanopovídkou“ V knihkupectví (knižně v Pátrání) Kersch zcela přesvědčivě odpovídá: S těžkým kufříkem obešel třicet knihkupectví, v Knižním Paláci mu hodná paní vzala do komisního prodeje pět kousků, jenom jeden starý knihkupec ze třiceti ho nenechal stát jako prosebníčka, ale do komise nevzal nic: „Ne, nemohu, povídá, nemám místo. Rozhlédněte se, můj pane. Knihy, knihy..., nikdo nic nekupuje, nikdo nic nečte. Mládež... čumějí na obrazovky. Dospělí... nezaměstnaní a zbohatlíci – ti nepotřebujou číst. Literatura je vepsí, pane. Kulturní holocaust...“
Kerschovi slouží ke cti, že ani po této drsné lekci o situaci na ·knižním trhu se nevzdal, své práce publikoval dál v periodikách papírových i elektronických, také ve veřejnoprávním rozhlase, a dále sbíral ceny v soutěžích už ne pouze regionálních – r. 2009 jeho novela Svědectví byla ve výběrovém řízení Nadace RWE & Barrandov Studio vyhodnocena jako nejlepší filmová povídka; natočena ovšem nebyla, na vkus producentů byla patrně až příliš pravdivá, naštěstí,vyšla knižně (ALFA-OMEGA, Dobřejovice 2010). Už rok předtím vyšel výběr z jeho publicistiky a nanopovídek i povídek Pátrání (Tribun EU, Brno, 2009).
Do všeho, co psal, vkládal. svou osobní zkušenost s lidmi i dobou od dětství za války, ze škol, jimiž prošel nebo na nichž později i učil, ze vzdělání i praxe inženýra chemie, z práce technologa, dílovedoucího, výzkumníka a šéfa, též překladatele.
Podle vlastního doznáni (na zadní desce Zlatých časů) psal „od studentských let básně, povídky, fejetony“, ale nikde mu nic neotiskovali„, a tak tedy už “sepisoval hlavně výzkumné zprávy„, “technické posudky„, pořizoval “inženýrské rešerše„ a “překládal z odborných časopisů„.
Na zadní desce Svědectví přitvrdil: .,Kdysi, jako mladík, zkoušel posílat do redakcí povídky. Rukopisy mu vraceli (A. Lustig, J. Trefulka, K. Ptáčník aj.) a odpovídali: Do našeho časopisu se to nehodí, ale máte talent, pište dál... Nepsal raději nic. Měl svých starostí až až!“
K beletrii a publicistice se vrátil teprve roku 1994. A až po odchodu do penze (1997) se v letech 1998–2000 rozhodl, že „svůj tajný poměr s literaturou zlegalizuje“. Z toho, co psal v mládí a co mu netiskli, neznáme nic. Zato z časopisů a knih posledních dvaceti let může pozorný čtenář vysledovat zrání talentu v nezaměnitelnou tvůrčí osobnost, jež snad vydáním knihy V záři zvěrokruhu (která je i není novinkou) v prestižním nakladatelství dojde obecnějšího uznání a hlavně velké čtenářské pozornosti.
V Záři zvěrokruhu není novinka: až na pět povídek z osmnácti vyšly všechny prózy už v předešlých Kerschových knihách. Dvanáctidílný Zvěrokruh z názvu svazku je reedice povídek inspirovaných jmény jednotlivých znamení zodiaku z let 2000–2002 (knižně už 2003). Dvě z povídek Zvěrokruhu (Panna a Lev) vyšly znovu roku 2009 ve svazku Pátrání. Už v něm se čte i povídka Ve vlaku, jíž se nyní kniha V záři zvěrokruhu uzavírá.
V záři zvěrokruhu přesto je novinka. Šestero přidaných povídek, pět z nich knižně ještě netištěných, není žádný přílepek na okraj dvanáctera znamení Zvířetníku, aby knížka byla bytelnější (už první knižní publikace povídek dvanácti znamení z roku 2003 byla doplněna třemi povídkami), ale jde o prohloubení i zlidštění světa, v němž se někteří lidé chovají někdy brutálněji, surověji než divá zvěř a necitelněji než neživé věci. Prohloubení: ve· dvanácteru povídek zvěrokruhu bylo velké téma holocaustu exponováno vlastně jen Pannou, příběhem, v němž neživá dětská hračka, panenka, vypráví otřesný příběh (ne)lidské otrlosti a bezcitnosti k osudu bližních. Propastné story o různotvarech šosáctví, v níž nechybí zvrácený sex a ironicky trest, který doleh ne na německého alibistu s přispěním snad ještě zrůdnější české alibistky, dostává se nyní povídkou Paní Hessová historického prohloubení: laskavá bytná paní Hessová z dvojí zkušenosti chudé židovské vdovy po městském nižším úředníkovi dobře radí své podnájemnici, aby si nedělala iluze, milenec z bohaté židovské rodiny si ji nebude moci vzít, ani když ta katolička „přestoupí na jejich víru“; učitelka Any se ovšem do bohaté rodiny Weinsteinovic (která včas přesídlí do Londýna) nepřivdá, vezme si jiného Žida. A skončí i s ním a jako také paní Hessová přesně podle své předpovědi: ,,S námi Židy to tady špatně dopadne.„ A k židovskému osudu za války se vrací i přidaná povídka Sníh, v níž překvapivě rezonuje velké téma lidské solidarity. Podobně Dovolená v Řecku zázrakem překonání osamocení (Kerschův často se vracející motiv: muž opuštěný ženou; ve Zvěrokruhu i tragická varianta: Štír) koresponduje s povídkou Váhy. Přidané povídky podobně propojují s příběhy ze Zvěrokruhu motivy ironického osudu lásek, nevěr, stáří, smrti stále hrozící, necitelnosti, ale i empatie a lidské odpovědnosti. Kersch přímo detektivně stopuje genezi zlidštění
v povídce výmluvného názvu V sousedství.
Žánrový rejstřík Kerschovy prózy je už ve Zvěrokruhu podivuhodně bohatý. Kozoroh je posmutnělá variace na směšné lásky a lehký výsměch důvěřování ve význam znamení zvěrokruhu, Vodnář pověst korunovaná cynickým thrillerem, Ryby skeptický apokryf biblického příběhu o zázraku nakrmení zástupů chleby a rybami (Petr Kersch bájí mj. o Petru apoštolovi a rybáři), Beran opatrně výchovná povídka s dobrým koncem, Býk povídka o tragické bezradnosti rozčarovaného mládí, Blíženci krimi s duševně chorým vrahem, Rak okénko do podsvětí s krasavicí, krutostí a do nemožnosti vycouvat z jeho pasti, Lev emfatický, současně ironický příspěvek k porozumění romskému etniku, Váhy rozmarná selanka atd. Šesticí přidaných povídek autor rozvinul žánrový vějíř hned o šest dalších typů své psychologické prózy v příbězích vesměs směřujících ke chvále života navzdory jeho někdy strašné tvrdosti.
Jako doklad pozoruhodného autorova vyzrání kvalifikuje knihu V záři zvěrokruhu i namátkový textologický průzkum. Kersch na textu povídek dále pracoval, a to i víckrát (Pannu podrobil textové revizi už pro otisk v Pátrání, další do vydání 2015). Není v tom jen úsilí o stylistické vytříbení, ale i o vytěžení jazykových nebo i grafických možností pro významové docelení příběhu. V povídce Lev, která si věru nedělá iluze o Romech, ještě ve verzi v Pátrání se podiví průvodčí vypravěči, který zaplatil za mladičkou Romku bez jízdenky: “že se těch černejch pasažérů nějak zastáváte.„ Definitivní verze pouhou pomlčkou navíc prozrazuje na průvodčího, co je zač: “že se těch černejch – pasažérů nějak zastáváte.„
Tak pracuje už jen Mistr.
