[Recenze Smysl lidské existence]
Tragédie a triumf filozofa
Paperback Smysl lidské existence je poslední knihou, kterou za svého života vydal Milan Machovec. Útlý svazek Smysl lidské existence je přepracovanou verzí publikace Smysl lidského života, která vyšla v roce 1965. Z ní je s menšími úpravami převzata jedna kapitola, nazvaná Dialog. V této části práce je také patrný duch“ šedesátých let, ačkoliv autor v Dialogu vyškrtal prý vše, co v roce 1965 bylo jen ryze ,dobové‘.“ Navzdory Machovcově už tehdy kritickému náhledu na společenské pořádky v tzv. západní civilizaci a neiluzivnímu ponoru do psychického ustrojení moderního individua je zde přece jen cítit dějinný optimismus oné zlaté“ dekády. Během ní se sice stále vehementně analyzovalo odcizení soudobého člověka, ale nadále se to dělo s vědomím, že tato analýza má smysl, že lze najít řešení dilemat moderní existence, že společnost touto potřebou bytostně žije. V následujících desetiletích však v tomto ohledu nastoupila silná rezignace a razantní obrat jinam. Dialog je šestou, předposlední kapitolou Smyslu lidské existence. V kapitolách předchozích je pozdní Machovec daleko méně systémový a systematický, což je zapříčiněno jednak jeho osobním duchovním vývojem, jednak znepřehledněním situace lidstva na přelomu 20. a 21. století. Ve Smyslu lidské existence filozof usiluje v prvé řadě o praktický návod, o aktuální odpověď na otázku: Co dělat? A konkrétněji: Jak jednotlivec může přispět k tomu, aby lidstvo pokračovalo ve svém pobytu na Zemi? Neboť bude-li beze změn pokračovat ve svých nynějších modelech chování, ba akcelerovat je, zánik lidského rodu je nejen možný, nýbrž velmi pravděpodobný, soudí Machovec. Nikoli náhodou se autorova nejobjemnější práce, vydaná česky v roce 1998, jmenuje Filosofie tváří v tvář zániku. Ve Smyslu lidské existence vypočítává Machovec následující hrozby rychlé globální smrti: a) nukleární, b) ekologické, c) populační, d) epidemické, e) narkomanické“. Filozof, hudebník, feminista a organizátor Mirek Vodrážka, v jehož bytě se za normalizace konaly Machovcovy semináře, nazval v nekrologu v Lidových novinách Machovcovu metodu myšlení téměř renesančním intelektuálně-tanečním pohybem“. Jeho přednášky byly osobitým koktejlem, v němž se mísila filologie s filozofií a historie s mýty a teologií,“ napsal Vodrážka. Obdobným koktejlem je i Smysl lidské existence. Mnohé jeho partie by zaskřípaly pod tlakem přísné analýzy z hlediska těch oborů, z nichž Machovec svůj výklad čerpá. Autor se nebrání popularizaci, naopak – pohybuje se na hranici únosnosti“ toho, co se běžně rozumí filozofií. Filosofie se musí vrátit k tomu, být záležitostí každého zdravého inteligentního člověka,“ vysvětluje i ospravedlňuje na konci Smyslu lidské existence myslitel svůj přístup. Tragickým paradoxem této knihy i celého autorova údělu se jeví reálné směřování tzv. západního člověka, které navíc sám Machovec bystře i v tomto svém svazku popisuje. Nejenže tento člověk odmítá brát věci filozofie na vědomí, nýbrž – živen kupříkladu zábavním průmyslem – vytrácí se u něho onen druh inteligence, který na nepohodlné filozofické uvažování vůbec slyší. Tím, co nepočetným jedincům pomáhá vzdor tomuhle všemu nerezignovat a hledat, co je takto orientuje, jsou osobnosti typu Milana Machovce. A tak je tragické u tohoto filozofa nedělitelně spojeno s triumfujícím.
Josef Chuchma