[Recenze Dílo, sv. 7. Ruka a plamen – Píseň o Viktorce (tři verze)]
Vyšel další díl spisů Jaroslava Seiferta
Třetí z plánovaných šestnácti svazků Díla Jaroslava Seiferta vydalo pražské nakladatelství Akropolis. Nese pořadové číslo sedm (spisy nevycházejí popořádku, nýbrž tak, jak to umožňuje jejich ediční příprava) a obsahuje sbírku Ruka a plamen a básnickou skladbu Píseň o Viktorce. Ruka a plamen byla jakási Seifertova průběžná“ sbírka. Poprvé vyšla v roce 1943 a konečnou verzi jí básník vtiskl až v osmdesátých letech, nedlouho před svou smrtí – to do knihy vrátil její nejstarší báseň Obrazy slečny Toyen (z roku 1933); naopak nejmladším číslem Ruky a plamene je báseň věnovaná fotografovi Josefu Sudkovi Ateliér pod Petřínem (z roku 1956). Z oné edice poslední ruky vychází nynější vydání. Píseň o Viktorce autor tvořil v roce 1949. Vyšla v roce následujícím, kdy se slavilo 130. výročí narození Boženy Němcové. Stalinští sekyrníci na Seifertově skladbě nenechali nit suchou (před ostrou perzekucí autora pravděpodobně zachránil Vítězslav Nezval). Nynější vydání přináší tři verze skladby: kromě té zavedené“, jež je průběžně vydávána přes půl století, to je přepis rukopisu, který vznikl patrně v prvních měsících roku 1949“, jak uvádí editorka Marie Jirásková. A pak je tu také publikována verze vycházející z čistopisu, který básník datoval březen–duben 1949 a na Vánoce 1949 jej připsal a poslal Miluši Pavlíkové, ženě malíře Václava Pavlíka, s tím, že text označil za necensurovaný rukopis“. Nyní je tedy umožněno mapování zásahů, které skladba posléze utrpěla. Stejně jako předchozí svazky, je i tento (224 stran, cena 252 korun) ilustrován: jednak díly, která Seiferta inspirovala, jednak jsou připomenuti někteří ilustrátoři Písně o Viktorce.