Portál české literatury

[Recenze Mistr dialogu Milan Machovec. Sborník k nedožitým 80. narozeninám]

Mistr dialogu Milan Machovec
 

Jsou učitelé a učitelé. Někteří více či méně úspěšně předají sumu faktů, pouček a názorů a zůstanou zapomenuti. Jiní dokážou samotnou svojí osobností, živým příkladem a působením, ba třeba i jen jedinou přednáškou měnit životy. Moc takových nepotkáte.
Mezi takové učitele patřil na pražské Filosofické fakultě Alexandr Stich. Patří k nim prý filosof Zdeněk Neubauer. A patřil k nim beze stínu pochybnosti Milan Machovec, jedna z největších postav české filosofie druhé poloviny 20. století. K jeho nedožitým 80. narozeninám vyšel v nakladatelství Akropolis nedávno sborník s titulem Mistr dialogu Milan Machovec.
Machovec se narodil 23. srpna 1925 a zemřel 15. ledna 2003 jako sedmasedmdesátiletý. Po druhé světové válce vystudoval na pražské Karlově Universitě filosofii a brzy se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů marxistického myšlení. V šedesátých letech organizoval na půdě Filosofické fakulty světově proslulé dialogy marxistů s křesťany různých denominací, kterých se účastnili i zahraniční hosté, kapacity jako Karl Rahner nebo Erich Fromm. Po srpnu 1968 byl zbaven místa a živil se jako varhaník. Jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. Po roce 1989 se na fakultu vrátil.
Ve svém díle se věnoval velkým postavám českých dějin, které ho osobně inspirovaly, Janu Husovi, Josefu Dobrovskému a T. G. Masarykovi, ale také obecným lidským problémům a aktuálním otázkám. Jeho knihy Ježíš pro ateisty (v češtině později Ježíš pro moderního člověka) a Smysl lidské existence dosáhly mezinárodního věhlasu. V posledních letech se Machovec usilovně zamýšlel nad ekologickým ohrožením člověka, jeho názor na to, že vedení světa by měly převzít ženy, se stal všeobecně známým. Vybírat z Machovcova díla citáty a slogany by nicméně byla chyba. Machovec byl komplexní, v mohutném vědění ukotvenou a svou současnost promýšlející osobností, která se na jednoduchá klišé zredukovat nedá.
Sborník z nakladatelství Akropolis sestavili editoři Kamila Jindrová, Pavel Tachecí a Pavel Žďárský. Svazek vycházející necelé tři roky po Machovcově smrti může těžko být zásadní publikací hodnotící Machovcův život a vliv na české i širší filosofické myšlení sub specie aeternitatis. Může být nejvýš aktuálním památníkem, postaveným filosofovi ze vzpomínek a statí těch, které Machovcův odchod zasáhl osobně a kteří vydávají svědectví o příteli, učiteli a partnerovi v dialogu. Tuhle úlohu plní představený sborník dobře.
Vzpomínky a další stati Machovcových českých i zahraničních přátel editoři rozdělili do oddílů Život, Mistr myslitel a Za Milanem Machovcem. Svazek vhodně otvírá (krom básně Milana Balabána) Machovcův životopis z pera Tomáše Nováka, dále rozhovor, který s Machovcem vedli Olga Nytrová a M. Balabán a drobnější vzpomínková stať samotného Machovce. Velká část dalších statí a vzpomínek se věnuje křesťansko-marxistickému dialogu ze šedesátých let, který Machovec rozbíhal a jenž byl hvězdnou hodinou jeho pozemské existence.
Do sborníku přispělo mnoho Machovcových obdivovatelů: Egon Bondy, Jiřina Šiklová, Milan Opočenský, Miloš Pojar, Jaromír Hořec, Petr Pithart ad. Přispěla také řada autorů ze zahraničí, především teologů. Editoři zařadili i tematickou stať Ericha Fromma, jakkoliv Fromm sám už pochopitelně do pamětního sborníku přispět nemohl.
Vzpomínky na Machovce jsou pestré a dobře vykreslují jeho mnohostrannost. Spojuje je především úcta pisatelů k osobnosti, na niž vzpomínají – je jistě jednak konvenční a pro podobný sborník nutná, nicméně v našem případě myslím nehraná. Jednou z nejosobnějších a nejpůsobivějších vzpomínek je text z pera spisovatelky Lenky Procházkové, přibližující Machovce všedního a lidského. Text Procházkové je díky tomu, že drobně – ale ne urážlivě – prolamuje krustu dokonalosti, již na Machovce ostatní autoři vrství, zřejmě nejsilnější statí sborníku. Je vkusně zařazený téměř na konci knihy a činí z ní víc než jen kolektivní oslavný paján.
Knihu doplňují dobře vybrané Machovcovy citáty a fotografie. Setkáváme se v ní se stále živým, inspirujícím člověkem, jehož knihy pořád stojí za to číst a jehož názory by byla škoda přehlížet. Machovcovský sborník může být iniciační branou k četbě samotného Machovce – filosofa, jeho nejvlastnějším heslem, vyznáním, prostředím i způsobem přemýšlení byl dialog. Dnes, kdy už nejde vést dialog s Machovcem fyzickým, je pořád možné hovořit (a třeba i nesouhlasit) s ním přes jeho dílo.

Štefan Švec