Víc než jen publicistika
[Recenze Obrana absolutního postoje]
„Absolutní postoj neslibuje spokojenost, neslibuje klid, naopak otevírá cestu k budoucnosti a tato cesta je plná rizika. Neslibuje perspektivu spokojeného života, ale otevírá cestu do temnot, cestu oběti. Tato cesta je však cestou hrdosti a sama je svobodou a sama je spravedlností.“ Tohle napsal Karol Sidon (*1942) v závěrečném odstavci článku Obrana absolutního postoje z dubna 1969, jednom ze svých posledních mediálních výstupů, protože cesta k normálnosti v Československu se proměnila v cestu do normality, odkud už bylo blízko k normalizaci. Titulek článku je i názvem chronologicky sestaveného souboru autorovy publicistiky z let 1964 až 1969, jejž na 336 stranách vydalo nakladatelství Akropolis. Tři desítky žánrově odlišných textů (reportáže, rozhovory, recenze knih a filmů, rozhlasová hra) vyšly v Tváři, v Sešitech pro mladou literaturu (+ diskusi), v Literárních novinách a posléze Literárních listech a ještě později Listech. To byla tehdy zásadní média: náklad LL v roce 1968 činil 130 000 v březnu, 273 000 v květnu a 300 000 v červnu. Ať Karol Sidon píše o romských osadách na Slovensku, absurditě zbožňování Karla Gotta, nebo srpnové okupaci a jejích následcích, jeho jazykový styl a jasné názory nás překvapí – není mu tehdy ani třicet let. Sidon se po návratu z exilu stal vrchním pražským rabínem, ale to je jiná kapitola jeho života. V literatuře je stále přítomný, na rozdíl od většiny těch, kteří se podíleli na kvalitě a pestrosti literárních šedesátek, ale bohužel zmizeli z paměti. V letech 2014–2017 vydal pod pseudonymem Chaim Cigan tetralogii Kde lišky dávají dobrou noc (Altschulova metoda, Piano live, Puzzle, Outsider), fantaskní příběh o alternativních verzích historie spojený s filozofickými, teologickými i politickými otázkami. Mimořádné dílo, jehož kvality teprve objevíme. Ale ještě k citovanému textu, z jehož aktuálnosti mrazí. Mladičký Sidon svědčí o tom, že s ďáblem se nemluví. Jenže dnes se už zase spousta úst otevírá…
