[Recenze Tržní farma]
Orwellovu Farmu zvířat známe. Skončila svržením farmářovy vlády a nastolením svobody pro zvířata. Co následovalo potom, však ani Orwellova představivost nevymyslela. Museli jsme si počkat až do roku 2008, tedy do doby, kdy lišky rozbily prasátko. Vítejte na Tržní farmě Nicholase Bradburyho.
Naivní slepice Lily, tvrdohlavý býček Eduard a rozvážný osel Merlin představují tři odlišné přístupy ve vztahu k majetku. Po svržení farmářovy nadvlády připsala zvířata rozhodování těm nejmoudřejším – prasatům. Ačkoliv se pravidelně po volbách střídaly jednotlivé frakce prasat (růžová a modrá), život na farmě šel stále stejným směrem. Zvířata se cítila svobodná. Pracovala jen tolik, kolik potřebovala, aby se uživila, a jinak si užívala západy slunce a společná setkávání.
Prasata žijící ve farmářově domě, který střežili psi, chtěla ovšem pro farmu to nejlepší, a tak se začala scházet s důmyslnými liškami, které dříve představovaly úhlavní venkovní nepřátele. Obavy zvířat z těchto schůzek dokázala prasata snadno rozptýlit – vždyť chtějí pro farmu jen to nejlepší a lišky jim jen radí, jak zajistit prosperitu a větší bohatství pro všechny.
Bohatství pro některé
Zprvu se systém vyvíjí nezvykle dobře. Jednotlivá opatření, jež lišky navrhují, se setkávají s nebývalým úspěchem. Zvířata se po čase doslova rochní v blahobytu. Respektive některá více a některá méně. S postupujícími změnami se lišky dokonce stěhují na farmu do nových slaměných chýší. Prasatům neustále podsouvají nové a nové způsoby, jak farmu ještě více zefektivnit. Opatření fungují tak bezchybně, že se prasata nebojí liškám pomoct s jakýmkoliv dalším nápadem. Po pozemkové reformě, kdy každé zvíře obdrželo část půdy (vzniká tak soukromé vlastnictví), od čehož si lišky slibovaly uvolnění dosud dřímajících produktivních sil“, přichází další poměrně velký zlom – zavedení nozderních kroužků. Symbol dřívějšího farmářova útlaku se rázem proměnil v symbol svobody a prosperity, který měl na farmě usnadnit obchodování. Velká část nozderních kroužků zůstala uchována v desátkové stodole v porcelánovém prasátku, aby pro případ nouze mohla sloužit všem zvířatům jako určitá jistota, kdyby se něco pokazilo.
Kapitalismus pro všechny
Jednotlivé kroky na sebe nenechaly dlouho čekat. Zanedlouho začaly lišky nozderní kroužky půjčovat na úvěr. A jelikož i lišky chtěly pro farmu to nejlepší, tedy aby byla co nejvíce produktivní a prosperující, přesvědčily prasata, že nozderních kroužků je málo a mělo by se vymyslet něco snazšího na jejich výrobu. Tímto úkolem byli pověřeni nedůvěřiví (díky čemuž měli důvěru ostatních) králíci. Natiskli papírová domina, která během chvíle nahradila nozderní kroužky. Domina byla samozřejmě kryta nozderními kroužky, ale jen zčásti. Postupem času, čím více domin lišky půjčovaly, tím více byla domina kryta jen samotnými úvěry. Po čase si některá zvířata uvědomila, že na splacení všech dluhů by nestačilo ani deset farem.
Kromě úvěrové spirály do hry vstupovaly spekulace při prodejích pozemků a stodol. Až nápadně šlo vidět, že za nejvýhodnější ceny nakupují právě lišky s prasaty, zatímco ostatní zvířata – zvláště nerozhodná a naivní slepice Lily – zjistila, že ceny se již vyšplhaly do astronomických výšin, než se odhodlala něco koupit. A při prodejích tomu bylo právě naopak. Liškám se dařilo prodávat za nejvyšší ceny, zatímco Lily několikrát prodala svůj majetek pod cenou.
Když se setrvačnost zastaví
Alegorie tržní farmy představuje dechberoucí příběh. Zvířata osvobozena od područí farmáře si svobodně volí své prasečí zástupce, kteří v dobrém úmyslu spolupracují s liškami. Ty se snaží ke svobodě přiřadit prosperitu. Vždyť zvířata budou svobodnější než kdy dřív, když si budou moci koupit, co se jim zachce a kdy se jim zachce. Vše vypadá opravdu nádherně. Rozvážný osel Merlin (který si mimochodem z opatrnosti nikdy nevzal žádný úvěr, ačkoliv jej lišky dávaly téměř každému) je přehlušen davem nenasytných. Tvrdohlavý býček Eduard si pořizuje několik stodol s luxusním vybavením. Lily se krášlí stužkami nejrůznějších barev a dopřává si pravidelné návštěvy slepičí kadeřnice. Co naplat, že nyní všechna zvířata pracují dvakrát intenzivněji než před příchodem lišek. Majetek jim dává pocit svobody. Inu, pokrok nezastavíš, Merline.
Nicméně i střídmý Merlin postupem času také něco naspoří a pořídí si důstojné bydlení. A jelikož zvířata začnou časem tloustnout, protože krmení obohacují jednotlivé zvířecí hospody návykovým cukrem a nenasytné rypáčky se nemohou odtrhnout od stále plných koryt, vznikne na farmě prostor pro další podnikatelský záměr. Merlin vybuduje šlapací mlýny a tlustá zvířata k němu začnou chodit na pravidelné cvičení.
Nová velkodrůbežárna s celodenním osvětlením, kam naženou i Lily, zase produkuje dostatek vajec pro obchod s ostatními farmami v okolí, což celé farmě přináší exotické potraviny.
Prostě kapitalismus pro všechny. Časem se ale spirála přestává točit. V první řadě jsou z toho nervózní lišky, které mezi sebou upředly nejvíce půjček. Donutí prasata k dalším krokům, například k natištění více domin. Tato dočasná řešení však farmu uklidní jen na několik málo dnů a po čase se snaží o další a další opatření. V momentě, kdy každý ví, že jedinou zárukou jsou hmotné nozderní kroužky a vrchní králík prohlásí, že jediné řešení spočívá ve spálení co největšího množství papíru, rozbijí lišky centrální prasátko v desátkové stodole. Ostatní zvířata si musí utáhnout opasky a pracovat stále ve stejném tempu, ale za daleko menší odměnu, protože splatit všechny dluhy bude trvat celá léta, ne-li desetiletí. Mezitím si budou muset zvířata – totiž většina zvířat – vystačit s málem“. Výsledný paradox je zřejmý: lišky a prasata (chráněná psy) se mají stále dobře, jen ten luxusní život nedávají tolik najevo.
Ponaučení z bajky?
Tržní farmu lze nazvat zdařilou bajkou. Jaké ponaučení nám ale přináší? Respektive: co se po roce 2008 stalo s těmi, kdo celý kapitalismus vytvořili? Prasata chtěla na obnovu důvěry použít část bohatství lišek, které si za ta léta nahrabaly. Tomu se však lišky zuřivě bránily: Vždyť jedině díky naší práci může farma vzkvétat. Skutečně, bez nás by na farmě nebyla vůbec žádná aktivita. Když jsme předkládaly své návrhy, neměly jsme na mysli náš vlastní prospěch, nýbrž prospěch všech zvířat na Tržní farmě. Oběh domin a dlužních úpisů musí pokračovat, kvůli nám i pro dobro celé farmy!“
Otázek přibývá: Kdo všechno si dnes užívá svobody a prosperity? Jaký je jejich ideální poměr? A vůbec, nevystačili bychom si jen s tou svobodou? Merlinové, kde jste?
Dominik Grohmann, Sedmá generace 3/2015