Tvar 1/2004

[Recenze Knihy s Toyen]

Toyen a knižní umění

Nakladatelství Akropolis Jiřího Tomáše vydalo jednu ze svých nejhezčích publikací – Knihy s Toyen, na níž se autorsky podílela osvědčená dvojice zaměřená v první řadě na surrealismus Lenka Bydžovská a Karel Srp, jimž bibliografií knižního díla Toyen pomohl Petr Ladman. Jedná se o prestižní tisk tohoto nakladatelství, který navazuje především na Srpovu monografii Toyen editovanou v roce 2000 k výstavě malířčina díla. Bydžovská a Srp se vrátili ke knižnímu dílu Toyen, k její úpravě a výzdobě knih, trvající více než půl století: Ladmanovy bibliografické údaje se pohybují mezi lety 1925 a 1977.
Oba autoři výkladové části publikace připomínají, že knihy byly pro Toyen uměleckými předměty, objekty fascinace, ale jejich výzdoba se pro ni stala v některých obdobích též jedním ze zdrojů obživy. Vliv na ni měli tři její umělečtí spolupracovníci i slovesní tvůrci: Jindřich Štyrský, Jindřich Heisler a Radovan Ivšić. Také jejich zásluhou se Toyen pohybovala mezi výtvarným a slovesným uměním; ostatně byla náruživou čtenářkou i sběratelkou knih. Toyen byla přitahována zejména knihami bibliofilsky vydanými, knižními skvosty; Bydžovská a Srp citují Ivšićovo sdělení, že ho s Toyen sbližovala „vášnivá láska ke knize, a to zvlášť ke knize mimo tradiční vydávání, pojímané jako nutnost“.
Autoři Knih s Toyen procházejí chronologicky podíl Toyen na podobě mnoha knih – od první „knižní“ spolupráce se Štyrským až po tvorbu ve Francii. Nacházejí souvislost mezi tímto knižním uměním Toyen a jejím výtvarným dílem představovaným samostatnými obrazy. Knižní juvenilie Toyen jsou ovlivněny Štyrským; oba pak ladili s pojetím knižní úpravy podle Karla Teiga, že typografie předává vizuálně své pojetí toho, co kniha podává. (V této souvislosti připomínám, že podobné dotvoření knihy prostřednictvím typografické úpravy preferoval později také Vladimír Nárožník, který knihy, jež upravoval, četl a snažil se i jejich vzhledu dát tvář korespondující s obsahem.) Srp a Bydžovská jsou znalci díla Toyen a dokáží nacházet souvislosti v její tvorbě: poukazují na barevnost obálek (například červená a černá barva), užití signifikantních motivů (karet, cestovních prostředků, částí lidského těla a podobně), metaforičnost jednotlivých prvků – a sledují tyto linie po celou dobu, kdy se Toyen podílela na podobě knih, a dokonce přejdou i k jejím obrazům a hledají souvislosti přes hranice knižních obálek, frontispisů či ilustrací.
Chronologickým pojetím se Bydžovská a Srp dobírají poznatku, jak se proměňuje tvorba Toyen pro knihy a zároveň nalézají určité konstanty jednak v rámci omezené etapy a jednak v rámci celého jejího knižního díla. Tak například je první polovina 30. let vymezitelná motivy těl a tváří, respektive jejich torzy, jak je to patrné na úpravách knih Františka Halase (Kohout plaší smrt, 1930, Hořec, 1933), Vítězslava Nezvala (Snídaně v trávě, 1930), Stanislava Kostky Neumanna (Žal, 1931), Guillauma A pollinaira (Alkoholy, 1933) nebo Giuseppe Ungarettiho (Pohřbený přístav, 1934). Torza tváří s oběma očima či pouze jedním okem nebo se rty, často prolnuté s nějakým objektem (stromem, rostlinou, ostnatým drátem), ukazují práci Toyen s detailem i roztříštěnost těla odpovídající parcelaci člověka i světa. Souběžně s tím se objevují mnohdy tytéž detaily v tiscích pro soukromou potřebu: jedná se o erotické ilustrace z doby, kdy se avantgarda zabývala podrobněji jedincem, projevujícím se jako erotická bytost. Dnes již známé erotické edice (kupříkladu Štyrského Erotické revue I – III) můžeme doplnit připomínkou Nezvalova Sexuálního nocturna, Halasovy bibliofilie Thyrsos nebo juvenilním tiskem Jiřího Koláře S utkvělou myšlenkou na město a noc s jejím tělem. Toyen vytváří jakási dvouústí, spojuje obě pootevřená ženina ústa – mezi tvářemi i mezi stehny, retní i vaginální (třeba v ilustracích Justiny markýza de Sade, 1932), soustřeďuje se především na ztopořený penis a pootevřenou vagínu, zhusta však spojenou dramaticky s motivy, které mají nejspíše naznačovat nemožnost dosažení slasti a sexuální nevázanosti (kříž procházející obrazem ženy dráždící jazykem lůno ženy, jinde jsou to spoutaná ústa a svázané celé tělo, rakev či lebka a podobně). Tyto dramatické kresby doprovázejí radostné erotické hrátky knihy Josefina Mutzenbacherová neboli Paměti vídeňské holky jak je sama vypravuje (1930) nebo Pybrac od Pierra Louyse (1932). Vagína zde vyvolává souvislosti s ústy i s očima, nacházející se v ilustracích v samých počátcích tvorby Toyen.
Zatímco erotická oblast byla posléze opuštěna či potlačena, dramatičnost byla přítomna i nadále, jak je to patrno z pokračujících let třicátých. Obálky knih Na horách Jaroslava Durycha (1933), Pole orná a válečná a Konec starých časů Vladislava Vančury (obě 1934), Na rozcestí Karla Nového (1934), Pan Marat Vítězslava Nezvala (1934), ale i  Zelené mládí Jeana Giona (1934) nebo Zámek Franze Kafky (1935), všechny v knize reprodukované, přítomnost napětí a neklidu dokládají, stejně tak jsou i svědectvím využíváním některých motivů z předcházejícího období Toyen a jejich variantnosti – motiv karet, cyklisty, barevnost a podobně. Specifickou záležitostí jsou pak některé knihy pro dětské čtenáře, především pak dvě nejznámější z nich: Náš svět od Zdenky Marčanové (1934; Toyen je uvedena na obálce jako spoluautorka) a Nezvalova kniha Anička skřítek a Slaměný Hubert (1936). Zatímco v knize Nezvalově a v jejím ilustrační pojetí v podání Toyen jsou patrny postupy surrealistické, podíl Toyen na publikaci Náš svět je od surrealismu značně vzdálen, takže děti „si pak v dospělosti pod jménem Toyen představily spíš autorku pestrých pokrokových obrázků než surrealistickou malířku“ – uvádějí Bydžovská a Srp. Je to dáno patrně i tím, že kniha Marčanové měla jiné zacílení a že vyšla – na rozdíl od Aničky skřítka a Slaměného Huberta – v době, kdy Skupina surrealistů v ČSR činnost teprve začínala.
Ovšem ještě v roce 1934 vznikla kultovní úprava jedné z nejdůležitějších knih surrealismu – Spojitých nádob André Bretona; byla vydána koncem roku 1934. Srp a Bydžovská obálku Spojitých nádob detailně analyzovali. I další knižní tvorba Toyen z druhé poloviny 30. let patří k vrcholům tohoto druhu umění a projevuje se nejvýrazněji ve sborníku Ani labuť ani Lůna (1936, například se známými motivy vyprázdněných šatů a nepřítomných těl) a ve spolupráci s Jindřichem Heislerem, která dala vzniknout knihám Přízraky pouště (1939), Jen poštolky chčí klidně na desatero (též 1939) a realizovaným básním Z kasemat spánku (1940; tato kniha vycházející z principu Bretonových básní-objektů a vůbec tento princip nacházejí rezonanci i v tvorbě Jiřího Koláře). Samostatně Toyen realizovala dva cykly: Střelnice (1939–40) a Schovej se, válko! (1944), opět posouvající dosud užívané motivy k dalším významům – prázdné obrysy těl, expresionistické výrazivo, pohřební a smrtonosné rekvizity, destrukce těl a také koster zvířat, jejich rozpad a bytí smrti. Expresivita je patrna i na obálkách detektivních románů, jež Toyen vytvořila v letech 1938–47; i této oblasti věnovali Bydžovská a Srp pozornost. Umělecky nejpůsobivější je pro mne obálka nejméně expresionisticky laděná – Kouzelného domu Karla Josefa Beneše (1948); spíše než o detektivní román, byť je k němu zde Benešova kniha připojena, bývá titul řazen mezi psychologické prózy (jakkoli je toto označení vágní a diskutabilní), a nakonec jej tak označili i oba hlavní autoři Knih s Toyen.
Bydžovská a Srp upozorňují na to, že „ani odchod do francouzského exilu v roce 1947 neoslabil zájem Toyen o tvorbu v oblasti knih“ a že už nemusela v této oblasti tvořit na zakázku, nýbrž se soustředila na projekty korespondující s jejími zájmy. Zatímco při toulkách po antikvariátech či galeriích se lze setkat s mnoha knihami vypravenými Toyen, působení Toyen v exilu v oblasti knižní kultury je pro českého čtenáře nejméně známé; doplňují se zde pasáže z připomenuté Srpovy monografie Toyen – například spolupráce s básníkem a dramatikem Radovanem Ivšićem (cyklus Toyen Střepy snů z roku 1966, editováno v roce 1967 – v bibliografické části překládáno jako Zlomky snů, na rozdíl od překladu názvu Bydžovskou a Srpem – a podíl na Králi Gordoganovi, 1968) nebo s Annie Le Brun; samostatně vydala cyklus Tváří v tvář (1973).
Závěrečný oddíl Soupis knižního díla Toyen, zpracovaný Petrem Ladmanem, je výsledkem třiceti let práce. Tato úctyhodná část obsahuje 570 položek z knižní tvorby Toyen a je dokladem dlouhodobého zájmu této výtvarné umělkyně o knihu jako umělecké dílo. Také její zásluhou se mnohé knihy takovými díly staly. A zásluhou Lenky Bydžovské a Karla Srpa se s touto oblastí umělecké tvorby Toyen můžeme seznámit podrobněji.

Michal Bauer