Tereza Verecká: Tlak společnosti na to, že jsme dobří a ničeho se nebojíme, mi nevyhovuje
[Recenze Kamenná, divná věc…]
Rozpad vztahů a hodnot, nesmyslná honba za kariérou či absurdní víra současné společnosti v neutuchající rozvoj. I o tom ve svých dramatických textech píše jedna z výrazných autorek mladé generace – Tereza Verecká.
V textu „Na kamenném, kamenném poli“ z roku 2015 vytvořila podivuhodnou paralelu ke starozákonní knize Job, v původně rozhlasové hře s názvem „Divná věc, divná věc“ se pak zaměřila na kritiku klamné víry postmoderní společnosti v nikde nekončící prosperitu.
Oba texty nyní zásluhou nakladatelství Akropolis vycházejí knižně pod názvem „Kamenná, divná věc“. U příležitosti knižního vydání obou dramat se s mladou autorkou Terezou Vereckou setkala Markéta Kaňková. Nejprve s ní mluvila o prvním z textů a ptala se, do jaké konkrétní formy starozákonní podobenství o Jobovi přetavila a jaké motivy ve svém textu akcentovala.
„Kruciální linkou v rámci originálního biblického motivu pro mě byla určitá bezmoc. Vždycky mě zajímalo, jestli je ta bezmoc domnělá, nebo skutečná. Jestli je Job skutečně povinován Bohu takovou vírou, že nemůže se svou situací nic dělat, nebo může nějak aktivně ovlivnit Boží působení. Pak přišla otázka, co může Job dělat se svou bezmocností v dnešní době, kdy většina lidí popírá jakéhokoli Boha,“ říká Tereza Verecká.
V textu se objevují témata jako chudoba, exekuce, rozpad rodinných vztahů, ztráta iluzí. Sama autorka však žánrově vymezuje knihu jako sociální grotesku. „Myslím, že i v největší nouzi se lidé smějí. Tento smích jim umožňuje odstup. Smích je ztráta soucitu. Jakmile ztrácí soucit, trochu jim to ulehčí,“ říká autorka knihy.
Text Na kamenném, kamenném poli byl inscenován poprvé na jevišti Divadla na Vinohradech v roce 2015. „Bylo to velmi oblažující. Režie se ujala Zuzana Burianová, která je velmi citlivá k autorům. S výsledkem jsem byla velmi spokojená,“ říká Verecká.
Druhý text Divná věc, divná věc by se dal označit jako ironický škleb nad virem progresivity. „Inspirací pro mě byl i postoj mého otce, který byl novinářem. V jisté době se změnil přístup k žurnalistice v rámci celé společnosti a on těmito změnami dost trpěl. Dnešní doba vytváří neobyčejný tlak na to, že jsme dobří, ničeho se nebojíme a nepřiznáváme své chyby. Postoj, že vše, co nám zadáte, vykonáme s úsměvem a navrch ještě se sexy fotkou na Instagramu, mi nevyhovuje. Z těchto nepříjemných pocitů a dojmů vznikl text Divná věc, divná věc,“ popisuje Tereza Verecká.
