Právo 12. 7. 2003

[Recenze Pohled zpět – Kde básníkům se poroučí]

Kde básníkům se kdysi poroučelo / Pohled zpět / Život ve vírech 20. století

V první polovině 90. let byla veřejnému mínění vytrvale vnucována představa, že být sociálním demokratem je totéž jako žít v zajetí předlistopadových souvislostí. Skutečnost, že česká sociální demokracie sdílela osud perzekvovaných jako ostatní demokratické strany zůstávala z různých důvodů a motivů stranou. Právě tak jako těžiště demokratického exilu in toto, jako boje Rady svobodného Československa nebo Peroutkův DEMOKRATICKÝ MANIFEST.
Součástí tohoto zapomnění byla a bohužel stále je osobnost, ke které má česká společnost také trvalý dluh. Osobnost třetího předsedy strany a jejího dlouholetého zástupce v Socialistické internacionále Viléma Bernarda (1912–1992), v letech 1973–1989 předsedy ČSSD, osobnost právníka, významného studentského vůdce 30. let. Osobnost muže, jehož životní zkušenost formovalo i nedobrovolné poznání sovětské skutečnosti let 1939–1945. Zkušenost, kterou myšlenkově sdílel s generálem Heliodorem Píkou.
V citované knize, kterou čerstvě vydalo nakladatelství Akropolis, z tohoto hlediska dominují Bernardovy exilové texty. Především to platí o studii KDE BÁSNÍKŮM SE POROUČÍ / O české literatuře za komunistické nadvlády, líčící situaci glajchšaltované české literatury 1. poloviny 50. let, jehož cennost je dána faktem, že vznikal aktuálně během 50. let a jako aktuální byl vydán v dobově známé edici české exilové literatury SKLIZEŇ vydávané ve švédském Lundu.
Srovnatelně cenný je i vzpomínkový text jedné z prvních prvorepublikových absolventek proslulé Vysoké školy obchodní Růženy Volínové-Bernardové, dodnes žijící 91leté vdovy po Bernardovi. Kultivovanost stylu i bystrost a nepředpojatost pohledu jsou pojícím prvkem autorčiných vzpomínek na mládí v severočeských Teplicích, atmosféry studentské Prahy 30. let, života za protektorátu i postupného střízlivění z komunistických ideálů a posléze života v britské emigraci, která se autorce i její rodině stala druhou vlastí. Oba manžele spojoval i hluboký zájem o kulturu a literaturu.
Výsledkem je mimořádně čtivý, snahou o nepředpojatost charakterizovaný dokument o kulturním i politickém klimatu doby. Zejména o vzpomínkách Růženy Volínové-Bernardové pak platí, že kniha je mimořádně poutavou, místy strhující a stylisticky vzorně zvládnutou přitažlivou četbou o skutečnostech, regenerujících stále opomíjenou historickou paměť podnětné české demokratické zkušenosti.
To je také důvodem, proč ČSSD podpořila vydání knihy v roce 2003, kdy oslavuje 125. výročí svého založení.

Jiří Malínský
Zpráva přednesená na tiskové konferenci ČSSD dne 20. června 2003