vědaproživot.cz 3. 4. 2015

[Recenze Dílo. Svazek I (1894–1908) a II (1909–1914)]

Díky hybridní edici vyšel znovu Gellnerův Vojtíšek zachraňovat lidstvo

Dnes se nám slovo hybridní vybavuje spíše ve slovním spojení „hybridní válka“, existuje však také „hybridní edice“. Tuto zajímavou publikační podobu, která spojuje moderně pojaté digitální a čtenářsky dostupné knižní vydání, dostalo díky týmu pracovníků edičního a textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR poprvé v české literární historii souborné dílo Františka Gellnera. 

Ve dvou svazcích z něj najdeme snad vše – několik stovek básnických, prozaických a publicistických textů včetně těch ojedinělých a dávno zapomenutých, kalendárium, ediční komentář, DVD s aplikací a v ní ještě veškeré známé tištěné i netištěné, úplné i fragmentární texty, faksimile rukopisů hned z několika literárních archivů či muzeí a sekundární prameny – kompletní korespondenci, více jak 800 reprodukcí výtvarných děl a výběr z literatury o Gellnerově životě a tvorbě, to vše s fulltextovým vyhledáváním. Tento kolos s jednoduchým názvem Dílo Františka Gellnera připravovali k vydání několik let Jiří Flaišman, Lucie Kořínková, Michal Kosák a Jakub Říha a vznikl ve spolupráci s Literárním archivem Památníku národního písemnictví v Praze a vydal jej Ústav pro českou literaturu AV ČR ve spolupráci s nakladatelstvím Filip Tomáš – Akropolis.

„Problematikou editování a zveřejňování textu prostřednictvím digitálních médií se zabýváme léta a náš zájem o dílo Františka Gellnera určitě nezačal až ve chvíli, kdy jsme začali pracovat na edici,“ odpovídá Jiří Flaišman na otázku, proč právě František Gellner, a Michal Kosák uvádí hned několik důvodů: „Nejenže dílo splňovalo vstupní technické požadavky, které jsme na volbu autora pro první svazek kritické hybridní edice měli. Jeho tvorba je, alespoň co se týče básnického díla, čtenářsky stále živá a je zde dosud nezmapované a částečně i nezveřejněné výtvarné dílo, které je pro autorovu literární tvorbu zásadní. A navíc jsme už měli s Gellnerovým dílem zkušenost z přípravy pro plnotextovou databázi České elektronické knihovny.“

Z pouhého prolistování edice a porovnání rozsahu obou svazků je patrné, že školské stereotypy obklopující dílo Františka Gellnera rychle mizí. „Celkem otřelé je přímé spojování Františka Gellnera s anarchismem, přitom autor měl k tomuto učení sebeironický postoj. Přímo nedorozuměním je ovšem, jak ukázala nově i naše kolegyně Lucie Kořínková, pojetí Gellnera jakožto antisemity či Gellnera coby autora bezprostředně, nestylizovaně a tedy jednoduše zaznamenávajícího svůj život,“ upřesňuje Michal Kosák, ale protože autoři-editoři zůstávají stále literárními historiky, vzápětí s respektem dodávají: „Figuru jménem František Gellner známe pouze z toho, co se dochovalo. Zůstane nám proto navždy skryta za maskou stylizace z řady textů, stovek kreseb a desítek dopisů.“

„Na druhou stranu,“ doplňuje Michal Kosák, „každá edice se pokouší ve své době přinést co nejlépe ošetřený text. Nadčasové jsou však jen málokteré ediční výkony či možná vůbec žádné.“ A hlavní editor Jiří Flaišman k tomu dodává: „Také o této edici platí omšelé rovnítko, že každá edice je už vlastně interpretace. Ta naše to ani nijak nepředstírá, ba naopak již výběrem a členěním textů do dvou nestejně objemných svazků to až ostentativně zdůrazňuje. Zcela konkrétně tak nabádáme čtenáře, aby se nejprve zaměřili na Gellnerovu tvorbu od roku 1894 do roku 1908, která obsahuje dvě básnické sbírky z počátku století, a teprve potom se prokousali obsáhlým svazkem druhým, zpřístupňujícím texty tzv. brněnského období let 1909–1914, kde nehraje prim poezie, ale próza a publicistika.“ 

Kromě čtenářského zájmu by editoři měli největší radost, kdyby díky novému soubornému vydání došlo také k novým gellnerovským objevům – třeba k vynoření dosud neznámých materiálů nebo kdyby se edice stala impulzem pro některého z interpretů Gellnerova díla a rozvířila diskusi mezi textology a editory o současných možnostech prezentace textu. Chronologické čtení textů, které edice umožňuje, totiž čtenáře přímo ponouká k dalším otázkám: Proč zrovna šev na přelomu let 1908 a 1909? Je to stejný autor ve druhém tvůrčím období, kterého jsem četl v prvním svazku? Neznamená tvorba druhého svazku tvůrčí hledání, či dokonce krach, vnímáme-li jej na pozadí básnických či publicistických textů svazku prvního?

Na otázku, co mají pracovníci edičního a textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR v plánu, Jiří Flaišman odpovídá: „Dokončujeme soubornou edici díla Karla Hlaváčka. Ta má co do rozvrhu podobnou ambici jako edice gellnerovská, tedy podat autora pokud možno kompletního, v případě Hlaváčkově tedy vedle díla básnického či publicistického taktéž dílo výtvarné. Současně se již delší čas věnujeme historii textu Slezských písní Petra Bezruče a pracujeme s širším seznamem případných autorů, o kterých snad jen prozradíme, že se jedná o zásadní postavy či díla novodobé české literatury.“

A co se týká budoucnosti „hybridního“ pojetí edice? Michal Kosák je přesvědčený o tom, že každá doba si své autory vydá po svém, a říká: „Elektronické médium je velmi křehké a z hlediska oné nadčasovosti také zřejmě celkem nevhodné, DVD, na němž je elektronická vědecká edice, je toho dobrým příkladem. To jsou danosti, s kterými každý editor, a editor v elektronickém prostředí zvláště, musí počítat. V budoucnosti tak bude potřeba některá řešení znovu zvažovat, zřejmě pak například opustíme DVD a přesuneme edici na internet.“

V každém případě však už teď dalo hybridní spojení grafiky Markéty Jelenové a elektronického nosiče dat v kritickou hybridní edici moderní formu Gellnerovým textům a obrazům, a jak zdůrazňuje Michal Kosák, díky ní například vynikne i dnes velmi aktuální prozaický text Vojtíšek jde zachraňovat lidstvo z roku 1912. K této zakopané hřivně stačí pouze nalistovat 353. stránku druhého svazku.

Mgr. Jiří Flaišman, Ph.D. (1975) a Mgr. Michal Kosák, PhD. (1977) vystudovali na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v současné době pracují v Edičním a textologickém oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Participovali na projektu Česká elektronická knihovna (www.ceska-poezie.cz), jsou autory knihy Podoby textologie (2010). Společně či samostatně připravili k vydání texty J. Brabce, Čana, A. Černíka, M. Červenky, T. S. Eliota, J. Friče, F. Gellnera, T. G. Masaryka, J. Seiferta ad. M. Kosák vydal samostatnou monografickou práci S použitím kalendáře (2014). Oba se podílejí na dokončení vydání Souboru díla F. X. Šaldy. Jsou spolupracovníky Institutu pro studium literatury. Řídí spolu Kritickou hybridní edici a edici Varianty. Každoročně pořádají textologická kolokvia. Pedagogicky působí na Filozofické fakultě UK a Filozofické fakultě Univerzity Palackého 
v Olomouci.

Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., zajišťuje základní výzkum české literatury v jazykovém i teritoriálním vymezení od počátků do současné doby. Vědecká činnost pracoviště obsahuje celé spektrum literárněvědných disciplín: literární historii, teorii literatury, výzkum literární kultury, literárněvědnou lexikografii, editologii a textologii a v neposlední řadě bibliografii a další vědeckou práci s literárněvědnými informacemi.

Eva Muroňová

vědaproživot.cz 3. 4. 2015

http://www.vedaprozivot.cz/sd/novinky/hlavni-stranka/150403_gellneruv-vojtisek.html