Queer historie holokaustu, tedy otázka stejnopohlavní touhy obětí holokaustu, zůstávala donedávna bílým místem historického bádání. Důvodem je obecně rozšířená homofobie obětí i pozůstalých, která vedla k tomu, že hlasy těchto lidí byly z archivů z velké části vymazávány. Kniha Anny Hájkové nabízí první pokus o zachycení historie těchto umlčených hlasů. Ve třech kapitolách, úvodu do dějin queer touhy v době holokaustu, dramatickém příběhu pražské odbojářky Ireny Weiskopfové-Millerové a pěti příbězích queer židovských teenagerů od první lásky, sexuálního výměnného obchodu, queer příbuzenství až po sexuální násilí, nabízí kniha Lidé bez dějin jsou prach fundovaný vhled do dlouho utajované historie. Autorka se věnuje příběhům Anne Frankové, Molly Appelbaumové, Jiřího Vrby a dalším. Český překlad doplňuje původní předmluva dokumentaristy a historika Martina Šmoka.

Anna Hájková (1978) je lektorkou moderních evropských kontinentálních dějin na University of Warwick ve Velké Británii, kde vede Centrum globálních židovských studií. Je historičkou židovského holokaustu a autorkou knihy Poslední ghetto. Všední život v Terezíně.