Právo, Salon 21. 6. 2007

[Recenze Hry]

Egon Bondy: Hry

I jeden z nejoriginálnějších českých mozků druhé poloviny 20. století se dočkává odpovídajícího zařazení post mortem – pražská Filozofická fakulta Univerzity Karlovy jej na své půdě jako významného myslitele přijala nikoliv za života, ale teprve vzpomínkovým seminářem až sedm týdnů po jeho smrti, a to ještě zásluhou –příznačně – mladých nadšenců. Nakladatelství Akropolis ovšemže svazek jedenácti dramat připravovalo dříve, než Bondy odešel, a taktéž Národní divadlo o právě probíhajícím projektu Bouda Bondy autora k jeho uspokojení loni informovalo. Oba shodou okolností souběžné počiny přispívají ke smývání pseudomytologických nánosů z filosofovy pověsti a soustřeďují pozornost k tomu podstatnému – k textům. Všechny hry vznikly v letech 1968 až 1970, podle Bondyho slov na žádost Radima Vašinky pro jeho divadlo Orfeus. I tato epizoda potvrzuje Bondyho přístup k tvorbě: Bylo potřeba to napsat, tak jsem to napsal. Dodejme, že existuje ještě dvanáctá Hra XIII, do svazku nezařazená, na jejíž vydání si budeme muset počkat, a dva rukopisy jsou patrně ztraceny.