Ahmad Saadáwí |
|
Frankenstein z Bagdádu |
|
překlad | Jitka Jeníková |
doslov | Jitka Jeníková |
grafická úprava | Ondřej Fučík |
ISBN |
978-80-7470-460-4 |
počet stran | 352 |
vazba | brož. |
formát | 140 × 200 mm |
rok vydání | 2022 |
cena | 349 Kč (vč. DPH) |
recenze |
Respekt č. 35/2023
|
aktuality |
Poznejte svého překladatele
|
Po americké invazi a svržení Saddáma Husajna se Irák ponořil do hlubin chaosu. Bagdád je v ohni a na ulicích plných sutin sbírá místní opilec a pábitel Hádí kusy těl roztrhaných výbuchy a skládá je dohromady, aby vytvořil jedno kompletní tělo. Každý má přeci právo na to být náležitě pohřben. Jenže poskládaná mrtvola po jedné bouřlivé noci zmizí a přes město se přežene vlna záhadných vražd. Začnou se šířit zprávy o děsuplném nesmrtelném zločinci. Hádí si brzy uvědomí, že za tím je jeho výtvor: monstrum, které potřebuje lidské maso, aby přežilo, nejdřív těch, kteří stojí za jeho vlastní smrtí, a pak všech ostatních, kteří se na někom provinili. Ale dá se uprostřed válečné vřavy vůbec najít někdo úplně nevinný?
Saadáwího inteligentní, satirická variace na klasický román Mary Shellyové, v níž se mísí nadpřirozeno s obrazy tvrdé reality, se dočkala mezinárodního ohlasu, mimo jiné získala cenu IPAF a probojovala se do užšího výběru na Man Bookerovu cenu. Není totiž jen unikátním obrazem života v zemi zmítané válkou, klade univerzální otázky o vině, trestu a spravedlnosti, na které hledají odpovědi lidé na celém světě. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.
Ahmad Saadáwí (*1973) je irácký prozaik, básník, scenárista a dokumentarista. V roce 2010 byla první kapitola z tehdy rozpracovaného románu Frankenstein z Bagdádu vybrána do prestižní antologie Bejrút39, která obsahovala ukázky z tvorby 39 nejslibnějších arabských autorů mladších 39 let. Žije a pracuje v Bagdádu.
„Mám spoustu pomocníků, kteří mě doprovází a kteří se kolem mě v posledním čtvrt roce shromáždili… A pak jsou tu další tři lidé, kteří už tak důležití nejsou: mladý blázen, starý blázen a nejstarší blázen. Člověk, který mě zkraje nahrávky přerušoval, byl právě mladý blázen, a já ho poslal koupit baterky do několik kilometrů vzdáleného krámu. Cestou ho čeká pár nebezpečných úseků, kde se střílí. Mladý blázen věří, že jsem modelový občan, který se v iráckém státě od dnů krále Fajsala I. do americké okupace nikdy neobjevil. Jsem totiž stvořen z různých částí lidí odlišného původu pocházejících z různých klanů a národů, s různými předky a z různých sociálních vrstev. Tak neuvěřitelná směs vznikla poprvé. A já jsem podle jeho názoru první opravdový Iráčan. Podle starého blázna jsem nástrojem hromadného ničení, který předchází příchodu Spasitele, na něhož čekají všechna náboženství světa. Já jsem ten, kdo vyhubí zbloudilé, odpadlíky od víry a kacíře. Tím, že mi při tomto úkolu pomáhá, urychluje příchod očekávaného zachránce. Pokud jde o nejstaršího blázna, ten je přesvědčen, že Spasitelem jsem já sám. Domnívá se, že v nadcházejících dnech na něj přejde fragment mé nesmrtelnosti a jeho jméno se objeví vedle mého ve všech kronikách popisujících tuto kritickou, přelomovou etapu v dějinách naší země a celého světa. Když jsem se o tom radil se Sofistou, pověděl mi, že nejstarší blázen je prázdná stránka, která dokáže vstřebat transcendentní moudrost přesahující hranice rozumu právě proto, že je dočista šílený. Aniž by si to uvědomoval, mluví jazykem čiré pravdy.“