Miloš Hroch

Vystřihni-nalep

Jak post-digitální tisk a ziny vzkřísily papírová média
grafická úprava Klára Kvízová (ReDesign)
ISBN připravujeme
edice , sv. 9
vazba brož.
formát 140 × 210 mm
obsahuje jmenný rejstřík

Slovo fanzin se zrodilo ve 30. letech minulého století v kruzích fanoušků science fiction a do oxfordského slovníku bylo zařazeno v roce 1949. Později však médium daleko přerostlo fanouškovské kluby; i proto se začala používat obecnější zkrácenina „zin“, která lépe obsáhne rozmanité podoby média unikajícího přesným definicím. Jednou to mohou být dva listy sepnuté sponkou, jindy výpravné publikace tvořené s až knihařskou precizností a řemeslným citem pro detail. Povaha média se mění v závislosti na kontextech: v galerii to může být umělecká kniha, na punkovém koncertu prostě zin.

Mediální kutilové z undergroundu si museli vystačit s nůžkami, lepidlem a levnou xeroxovou tiskárnou. Zatímco dříve bylo ono vystřihni-nalep nutnost, v době sociálních sítí a internetu je to volba – a na zinové scéně nikdy nebyl čilejší provoz. V Čechách i zahraničí se pravidelně pořádají zinové veletrhy a festivaly, o zinech se přednáší na katedrách mediálních studií a ziny se tvoří v dílnách na uměleckých školách. Jako se lidé vracejí k vinylovým deskám nebo kazetám, vyhledávají také ziny. Nečiní tak pouze z hipsterského fetišismu, ale v zinech vyhledávají něco, co jim tablet, displej smartphonu a blue screen nenabídnou.

Stejně jako se psaly nekrology tištěným médiím, také ziny přežily svou smrt, a to hned několikrát. Neumírají, ale proměňují se. Tento návrat popisuje kniha Vystřihni-nalep. Tisk přesahuje do digitálního rozhraní a naopak, jak vystihuje jedna ze zpovídaných zinařek: „To že listujete papírovým zinem ještě neznamená, že u toho nemáte otevřenej Instagram.“ Publikace Vystřihni-nalep postihuje proměňující se roli zinů v takzvané post-digitální době, kdy byly zásadní aspekty našich životu digitalizovány, ale pořád se vracíme k analogovým přístrojům. Ziny se v takovém nastavení mění z rozsévačů informací v platformy doteku, emocí a paměti.

Kniha Miloše Hrocha je původní českou studií, která vychází z konceptů představených v rámci edice #POPs. Jako první v českém prostředí provádí historií fanzinů od 19. století do současnosti a podává souhrnný přehled teorie pro zkoumání zinů a alternativních médií: od kulturálních studií, přes participativní kulturu a komunikativní kapitalismus až po archeologii nebo geologii médií. Na základě téměř dvou desítek rozhovorů a etnografického výzkumu uvádí do pražské zinové scény, kde vedle sebe fungují blackmetalový fanoušek, ilustrátorka z UMPRUM, anarcho-feministiky i studentky uměleckých škol. V několika reportážích bere čtenáře do tiskařských dílen, na zinové festivaly, do galerií i bytů, kde takové ziny vznikají. Kniha odhaluje odhodlání a tvorbu zinařů a zinařek, pro které není ono “vystřihni-nalep” anachronismus, ale znamená příslib nepředvídatelných zážitků v době, kdy kulturu ovládají algoritmy.


  • John Springhall: Mládež, populární kultura a morální paniky

    Dokáže napínavé šestákové čtení zkazit morálku mládeže? Dovedlo už někdy někoho ke zločinu? A co lidové divadelní zábavy, filmové gangsterky, komiksy či videohry? John Springhall ve své čtivé knize v řadě případových studií sleduje, jak se ve společnostech Velké Británie a Ameriky v dobách od průmyslové revoluce do naší současnosti vrací vlny široce sdíleného odporu… více

  • Jaroslav Švelch: Jak obehrát železnou oponu

    Historie počítačových her v Československu 80. let byla donedávna považována za pouhou poznámku na okraj velkých dějin tohoto média, které se odehrávaly v USA a v Japonsku. Kniha Jak obehrát železnou oponu však ukazuje, že u nás za normalizace vznikla jedinečná herní scéna, jejíž analýza může obohatit studium počítačových her i populární kultury. Místní programátoři totiž patřili… více

  • Henry Jenkins: Pytláci textů

    Obraz diváků televizních seriálů a dalších pořadů jako pasivních konzumentů je zakořeněný i dnes, v éře internetových televizí, streamování a obsahu dostupného kdykoli „na přání“. V době, kdy americký kulturní a mediální teoretik Henry Jenkins psal svou knihu Pytláci textů (1992), však byla tato charakteristika přijímána takřka bez výhrad i odborníky z oblasti mediálních studií. Jenkins svůj odborný… více

  • John Fiske: Jak rozumět populární kultuře

    První svazek edice POPs přináší překlad knihy, kterou to všechno – dalo by se říci – začalo. Když poprvé vyšla v roce 1989, stala se (v doprovodu své praktičtěji orientované „sestry“, knihy Jak číst to, co je populární) jedním ze základních kamenů oboru kulturálních studií. Populární a masová kultura se do hledáčku akademického zájmu… více

  • Martin Conboy: Tisk a populární kultura

    Při současném rozmachu mediálních a kulturálních studií míváme občas ve zvyku pozapomínat na „tradiční“ ohniska oborového zájmu: dominance televize či internetu jako kdyby přehlušovala rozhlas a klasická tištěná média přesouvala do zaprášených regálů „toho, co již pominulo“ a „toho, co právě pomíjí“. Náležité porozumění současnému globalizovanému, digitálnímu a tekutému světu médií je přitom do velké míry… více

  • Jason Mittell: Komplexní televize

    V devadesátých letech se v americké televizní produkci začala objevovat řada seriálů vymezujících se proti dekády zavedeným pravidlům přehlednosti a srozumitelnosti. Riskantnější seriálové projekty jako Městečko Twin Peaks či Akta X se nebály své diváky mást, chytře jimi manipulovat a budovat propracovanou mytologii celého seriálového světa. Své diváky nejen vybízely k tradičnímu zaujetí samotným příběhem,… více

Přihlášení k odběru novinek

Po zadání e-mailové adresy Vás budeme informovat o našich nově vydávaných titulech či prezentacích našich knih. Počet e-mailů nepřesahuje počet vydaných knih, takže se nemusíte obávat záplavy nevyžádaných mailů. Zaregistrováním vyjadřujete souhlas s použitím Vaší e-mailové adresy výhradně k odběru informací z nakladatelství Akropolis, Vaše data nebudou v žádném případě postoupena třetí straně.

* = vyžadované pole