A2, kulturní týdeník 26/2008

[Recenze Lament]

Jana Štroblová: Lament

Jana Štroblová se ve svých sbírkách často zaměřovala na konflikt světa se svým vlastním já. Její básně se ale ve sbírce Lament od silného existenciálního podtextu přibližují více k okolnímu světu současné každodenní reality. Tento svět je však vnímán opět jako konfliktní k lyrickému subjektu sbírky i k člověku jako takovému. Významnými pojmy sbírky jsou rychlost a běh člověka, jenž ztrácí půdu pod nohama. Běh se postupně proměňuje v útěk, do kterého klavír Titaniku nepřestává hrát. Ač svěžím jazykovým humorem, představuje Štroblová naši betonovou realitu metaforicky jako útok na člověka a jeho svobodu. V celém textu je různorodě variována obava ze života bez citu, který ztratil i Bůh, a ze společnosti, jež se vydala pěšinou k prázdnu. Sbírka však nemá nihilistické vyústění, dává alespoň chabou naději na změnu, i když „lidé jak tuři řvou, a lidsky mluví skunci, je načase vstát znovu z popela“.

Zuzana Malá