Vychází próza Egona Bondyho, kterou považovali za ztracenou
[Recenze Dlouhé ucho]
Praha – V těchto dnech vychází poslední próza českého básníka, prozaika a filozofa Egona Bondyho nazvaná Dlouhé ucho, která byla považována za ztracenou. Hlavním hrdinou knihy je čínský filozof Dlouhé ucho, jehož předobrazem je Lao-c’, zakladatel taoismu. Autor vychází z nejstaršího historického záznamu o Lao-c’ovi, o němž však není jisté, zda je autentický. Rukopis poslední Bondyho prózy byl po 20 let považován za ztracený. ČTK o tom za nakladatelství Akropolis informovala Drahomíra Cormier.
“Jde o poslední dokončený prozaický text Egona Bondyho, následující práce se zřejmě pracovním názvem Telepatika (1998-99) nebyla dopsána a fragmenty jejího velmi obtížně čitelného rukopisu jsou archivovány. Skutečnost, že próza Dlouhé ucho vychází až v roce 2020, tj. 23 let po svém vzniku a 13 let po autorově smrti, je dána dosti podivuhodnými osudy jejího rukopisu a především počítačového opisu s autorovými korekturami,” napsal v edičním komentáři Martin Machovec.
Prózu Dlouhé ucho chtěl Bondy vydat v olomouckém nakladatelství Votobia, kde mu v devadesátých letech vyšlo i několik dalších knih. Povodně, které v létě 1997 postihly Moravu, mimo jiné zničily sklady Votobie a pravděpodobně částečně přispěly ke ztrátě korektur. V roce 2019 byly nalezené korektury opět digitalizovány a do textu byly zapracovány autorovy rukopisné opravy.
Příběh vypráví o odchodu Dlouhého ucha pryč od civilizace, nejprve do pohraničních končin a poté ještě dále až do horské divočiny, kde konečně nachází samotu, klid a smrt. Děj je zpestřen mnoha staročínskými reáliemi, s nimiž byl autor dobře obeznámen, neboť právě poslední léta svého života se více než kdy předtím zabýval čínskou kulturou, filosofií a zejména taoismem.
“Opírám se o nejstarší historický záznam o Lao-c’ovi, jejž nacházíme v S’-ma Čchienových (145-86 př. n. l.) Zápiscích historika. Tento záznam je sice dnes pokládán za pololegendární, ale po více než 2000 let byl v Číně všeobecně akceptován,” uvedl v autorské poznámce Bondy, který se také v dalších svých dílech zabýval příběhy a názory starověkých a středověkých myslitelů a porovnával je s moderní dobou i s vlastními pohledy na svět.
Spisovatel a filozof Egon Bondy zemřel v březnu 2007. Posledních 14 let života strávil pražský rodák Zbyněk Fišer (jak zní Bondyho vlastní jméno) v Bratislavě, kam se uchýlil v roce 1993 na protest proti rozdělení Československa. Vzpoura proti establishmentu mu byla vlastní už od střední školy, kdy si na protest proti antisemitismu zvolil židovský pseudonym. Tato divoká léta popsal ve vzpomínkách Prvních deset let (1981), jež poprvé vyšly až v roce 2002 a poté se staly námětem filmu 3 sezóny v pekle.
Ač byl přesvědčený marxista, za minulého režimu v Československu se stal jedním z prvních disidentů. Psal například i texty pro undergroundovou skupinu The Plastic People of the Universe. Ke své levicové orientaci dodával, že marxismus bývá nesprávně zaměňován s bolševickou totalitní ideologií. Přes vytrvalou kritiku režimu byl ale Bondy také v několika vlnách spolupracovníkem Státní bezpečnosti, s čímž se nikdy netajil a vysvětlovat to tím, že chtěl zabránit návratu kapitalismu. Své znechucení reálným socialismem dával najevo i v prózách, například v anti-utopii Invalidní sourozenci
