Jediný rukopis Máchova Máje je skutečně pravý, potvrdil to nový rozbor
[Recenze Máj]
Rukopis po K. H. Máchovi pozůstalý, stojí na obálce útlého svazku, který obsahuje rukou psanou báseň Máj. Když ho v roce 1916 objevili, byla to senzace. A 80 let po smrti básníka ho tehdejší věda označila za jediný zachovalý autorský rukopis básně, která patří k povinné školní četbě generací školáků. Nedávné nové zkoumání tehdejší závěry o pravosti rukopisu potvrdilo.
„Nevědělo se, že by vůbec mohl existovat,“ říká literární historik Michal Charypar. Ten se podílel na přípravě nového vydání Máje, jehož součástí je i nově pořízená kopie Máchou psaných veršů. Poprvé a zatím naposledy byla kopie Máchova rukopisu pořízena v roce, kdy byl objeven.
Nedávno ale, teprve podruhé za více než století, dostali vědci příležitost rukopis, který je soukromým majetkem, důkladně prozkoumat a za pomoci moderních metod potvrdit či vyvrátit, že jde o Máchovo písmo.
Rukopis totiž během uplynulých desetiletí drželo v rukou jen pár lidí. Během divokých 50. let jen shodou náhod unikl zkáze a poté byl považován za ztracený. Nové rozbory odstranily poslední pochybnosti. Rukopis z roku 1836 je skutečně pravý.
Z knihovny zmizely cenné svazky, Máj ale komunisté nenašli
Bylo to v roce 1951, kdy statek na Mladoboleslavsku zapečetila Státní bezpečnost. Rodinu Krouských, která ho vlastnila po staletí, komunisté vyhnali jako „kulaky“. Majitel statku posléze dostal u soudu šest let vězení. Jeho žena se třemi dětmi našla dočasné útočiště na nedaleké faře.
Na statku museli nechat vše, včetně rozsáhlé knihovny, která obsahovala více než pět tisíc svazků. Její základy položil o sto let dříve významný obrozenský podnikatel, politik a mecenáš Jan Nepomuk Krouský. Už za jeho života byl v této knihovně s největší pravděpodobností jediný Máchův rukopis básně Máj.
„Do zapečetěné usedlosti půl roku nemohl nikdo jiný než Státní bezpečnost,“ říká vnuk tehdejšího majitele Jiří Krouský. Z knihovny za tu dobu zmizely cennější svazky, zbytek pak podle vyprávění jeho strýčka naházeli na vůz a odvezli pryč.
Máchův rukopis ale na statku nenašli. Sami komunisté se pak nějakou dobu obávali, že cenná památka skončila zašlapaná v bahně. A rodina, která jej nedlouho před kolektivizací jejich majetku pro jistotu poslala do úschovy k přátelům, jeho existenci tajila. I to je důvod, proč byl sto let po objevení Máchův rukopis Máje nyní teprve podruhé podroben vědeckému zkoumání.
Stejný papír
To posléze vyvrátilo poslední pochybnosti. „Nechali jsme udělat písmoznalecký i chemický rozbor,“ popisuje Michal Charypar z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd, který se na zkoumání Máchova rukopisu podílel.
Odpovídá nejen písmo nebo stáří a složení inkoustu, ale i papír. Ten zřejmě Mácha koupil u stejného obchodníka, u nějž si pořídil papír na psaní svých deníků. „Na papíře je stejný vodoznak, strana měla stejné rozměry a byla i stejně nastříhaná,“ upřesňuje Charypar.
Výzkum na sto procent prokázal, že celý Máj psala jedna ruka, a to Máchova. Jedinou výjimkou je přípis na předním listu, který říká, že jde o „rukopis po K. H. Máchovi pozůstalý“.
Jak přesně se rukopis na statek na Mladoboleslavsko dostal, dnes už nikdo přesně nezjistí. S velkou pravděpodobností to ale bylo jen pár let po Máchově smrti v listopadu 1836.
Jan Nepomuk Krouský, který byl v té době majitelem statku, byl v kontaktu s řadou osobností tehdejší obrozenské společnosti. „Ví se, že Máchův bratr Michal a jeho přítel Karel Sabina ve 40. letech hledali přispěvatele pro vydání Máchových spisů, které v té době ovšem nevyšly,“ říká Charypar. Štědrému mecenáši z Mladoboleslavska mohl jeden z nich Máchův rukopis v té době darovat.
V knihovně pak zůstal až do roku 1916, kdy na něj narazil zeť původního majitele Jan Šafránek. „Odvezl ho do Prahy profesoru Václavu Flajšhansovi. Uznávaný literární historik rukopis s nadšením označil za pravý a pořídil jeho kopii, která ještě ten rok vyšla v tištěné podobě. Originál se vrátil do rodinné knihovny. Vědci, kteří rukopis zkoumali, pak podle Charypara pracovali právě s kopií pořízenou v roce 1916.
Potomci tehdejšího majitele pečují o rukopis dodnes. Že jim právoplatně patří, nakonec potvrdili i sami komunisté. Ti v polovině 60. let začali pátrat po tom, co se s ním stalo.
„Vyvinuli na dědu velký tlak. Sledovali ho, chodili k němu nečekaně na návštěvu. Děda nakonec připustil, že rukopis má stále ve svém vlastnictví,“ říká Krouský. Prodat ho ale odmítl a na rozdíl od divokých 50. let už doba neumožňovala jej jednoduše zabavit, vyšetřování tak nakonec skončilo s tím, že rukopis rodině Krouských patří právem.
Vůdce se cenzuře nelíbil
Nejnovější vydání Máje, které nyní vychází, kromě faksimile Máchova rukopisu obsahuje i ukázky z více než tří set vydání, kterých se slavná báseň dočkala po roce 1836. Nejpočetněji jsou na tomto seznamu zastoupena 40. léta 20. století, zejména období protektorátu, přestože to pro vydavatele nebylo zcela bez úskalí.
Vůdce se cenzuře nelíbil
Nejnovější vydání Máje, které nyní vychází, kromě faksimile Máchova rukopisu obsahuje i ukázky z více než tří set vydání, kterých se slavná báseň dočkala po roce 1836. Nejpočetněji jsou na tomto seznamu zastoupena 40. léta 20. století, zejména období protektorátu, přestože to pro vydavatele nebylo zcela bez úskalí.
Byly ale i knihy, v nichž byl verš ponechán v původním znění. Před postihem se v těchto případech vydavatelé bránili třeba tím, že neuváděli datum. „Jsou i vydání Máje, která byla antedatována do doby před válkou, přestože máme doloženo, že vyšla až za protektorátu,“ říká Charypar.
A ani po válce zájem o Máj neklesl. Ve 2. polovině 20. století sice historici zaregistrovali nejméně samostatných edic, ale vycházely zato ve velkém nákladu. A po sametové revoluci jich opět přibylo.
