Zbyňka Fišera, tedy Egona Bondyho jsem znal už od dětství, říká znalec českého samizdatu a undergroundu Martin Machovec
[Recenze Invalidní sourozenci]
PhDr. Martin Machovec (nar. 1956), redaktor, editor, překladatel a literární kritik, jeden z největších znalců samizdatových undergroundových textů, který se soustavně věnuje zpřístupňování díla Egona Bondyho, k němuž dodává: „Byl nejprve studentem a posléze přítelem mého otce a občas v šedesátých letech zavítal k nám.“
V nedávném rozhovoru jsme pohovořili s panem Danielem Podhradským, majitelem nakladatelství Dauphin. Ale můj pohled na přehled doprovodných akcí zůstal s uhrančivou paličatostí doslova přimražen k akci nakladatelství Akropolis, které na festivalu Bookfest představilo nová vydání dvou zajímavých knih Ježíš pro moderního člověka od Milana Machovce a Invalidní sourozenci od Egona Bondyho.
Na přednášce promluvil Pavel Žďárský, autor doslovu knihy Ježíš pro moderního člověka a také PhDr. Martin Machovec, editor Invalidních sourozenců. Tak se mi dostalo příležitosti pohovořit s panem Machovcem, nejenom o díle mimořádného básníka a filozofa Egona Bondyho.
A vynořila se vzpomínka na začátek let devadesátých, kdy jsme se pustili ještě s kamarádem do podnikání. Inu, nic velkolepého. Stánkařili jsme s knihami v centru Prahy, ale dařilo se nám. Tehdy přivezl kamarád do skladu celkem nevzhledně vyhlížející brožované knihy. Dvě stě jich snad bylo. Včetně Machovcova Ježíše pro moderního člověka z nakladatelství Orbis. Tehdy jsem byl více než Ježíšovým duchem posedlý duchem obchodním. Pravda, člověk se časem mění a dnes považuji knihu Milana Machovce za skutečný velkolepý duchovní počin. Ale tehdy jsem pouze vykřikl na kolegu Tomáše, „Co to je…? To neprodáme.“
A měl jsem pravdu, neprodali, ale nakonec rozdali… S dílem Milana Machovce stejně tak jako s dílem Egona Bondyho jsem se seznámil jako nadšený čtenář až později.
Tak tedy pane doktore, budu upřímný, vůbec jsem netušil, než jsem si přečetl několik rozhovorů s vámi, kolik obětavé a záslužné práce jste jako editor vykonal pro naši literaturu. Povídání o tom, co jste vykonal pro vydání samizdatových titulů, a nejenom jich, by vydalo na samostatnou studii. Ale musím se na tuto oblast vaší práce zeptat.
Na šíření i opisování samizdatů jsem se podílel již od sedmdesátých let. Bylo to celkem přirozené, protože společenství disidentů, signatářů Charty 77 a zejména undergroundové komunity kolem hudební skupiny Plastic People of the Universe bylo během tzv. normalizace mým „životním prostředím“. Po listopadu 1989 jsem pak vlastně jen pokračoval ve své práci a samizdatové publikace jsem začal připravovat do tisku. V tom vlastně pokračuju dodnes.
Jakožto zvídavý mladík jsem si sice tam daleko pod horami, v Bruntále, v 80. letech ladil na svém radiopřijímači Grundig Hlas Ameriky, ale o mnoha osobnostech z literárního podzemí jsem se postupně dozvídal až v letech devadesátých. Prodávali jsme na těch našich stáncích například také tituly z brzy skončivšího nakladatelství Inverze, pro něž jsem si chodil s batohem na zádech k nakladateli Touškovi, a to hlavně proto, že se mi ty jeho knihy líbily. Prodej byl vážně mizerný. Nu a vidíte, dnes už jsou to pomalu sběratelské kousky. Vy jste ale mnoho autorů těchto titulů znal osobně. Třeba pana doktora Zbyňka Fišera.
Zbyňka Fišera, tedy Egona Bondyho, jsem znal už od dětství: byl nejprve studentem a posléze přítelem mého otce a občas v šedesátých letech zavítal k nám. S jeho poesií jsem se postupně seznamoval od roku 1971, když mi bylo čtrnáct let. Bondy mě v roce 74 seznámil s undergroundovým společenstvím kolem Plastic People, DG 307, Ivana Martina Jirouse… Nejsem hudebník ani básník, tak jsem se snažil v tomto společenství uplatnit aspoň jako šiřitel samizdatů. A posléze jsem se také stal takříkajíc Bondyho archivářem: shromažďoval jsem jeho, ale nejen jeho samizdatové publikace, později také rukopisy, začal jsem sestavovat jeho bibliografii…
Nyní nakladatelství Akropolis přichází s novým vydáním Invalidních sourozenců. Tedy knihy, na jejíž přípravě jste se podílel. Proč právě Invalidní sourozenci a nikoli jiný titul od Egona Bondyho?
Jednak proto, že už prakticky vše od Bondyho bylo tiskem vydáno, některé tituly i v reedicích, takže spíše šlo o to, co nakladatel Filip Tomáš, který vydal již celou řadu Bondyho próz, nyní k reedici uzná za vhodné.
A jelikož Invalidní sourozenci stále patří tak trochu k Bondyho evergreenům (tedy jistěže nikoli „bestsellerům“, Bondy nikdy nepsal s ohledem na masového čtenáře, ani na jakžtakž kultivovaného konzumenta beletrie, ale vlastně především z vnitřní nutnosti, pro sebe a snad i pro okruh pár bližních, čehož důsledkem ovšem je, že masy čtenářů jeho verše a prózu – o filosofických knihách ani nemluvě – prostě ignorují) a shodou okolností se v roce 2022 objevil více než třicet let pohřešovaný původní autorský strojopis této práce, což umožnilo připravit text lépe než ve všech předchozích vydáních, padla volba na ně. To za druhé.
Další kniha, která zde bude představena, je Ježíš pro moderního člověka, kniha napsaná prof. Milanem Machovcem, vaším otcem. Ježíš byl a je aktuální stále, ale přesto se zeptám. Jaké pohnutky přivedly nakladatele pravě k jejímu vydání?
Nevím, zda lze říci, že Ježíš, tedy jako snad historická osobnost, či jako nedoložitelný sice, ale v každém případě původce křesťanského náboženství, je „aktuální“. Zůstává ale faktem, že z toho, co o Ježíšovi a jeho učení známe z Nového zákona, se již řadu staletí pokoušeli různí myslitelé vyhmátnout, zdůraznit právě to, co v té či oné době aktuální mohlo být, co v tom či onom historickém okamžiku k lidem mluvilo, co je oslovovalo. Ovšemže šlo povýtce o lidi náboženské víry, byť nikoli nutně o křesťany, ale třeba o „jinak věřící“, kteří měli být ke křesťanství přivedeni. Zřejmě až od 19. století se začali Ježíšovým učením zabývat i tzv. nevěřící, racionalističtí filosofové, tak např. Ernest Renan. Otec svou knihu o Ježíšovi napsal na přelomu 60. a 70. let století dvacátého, tedy v době, kdy stále ještě nacházel inspiraci v ateistickém marxismu, ale kromě toho také v existencialismu a jistěže v té době už ve velice bohaté biblické exegetice a textové kritice, jíž se zabývali ne nezbytně jen teologové. To, co je v této knize o Ježíšovi snad aktuální, je vybráno právě tak, aby to zaujalo nejen křesťany, ale rovnomocně i tzv. ateisty a třeba i marxisty a snad i agnostiky. Prostě každého myslivého a cítícího člověka, který je otevřený, svůj život pociťuje jako problém, nepovažuje vše za jednou provždy „vyřešené“, ať už jako člověk nábožensky založený, nebo jako zapřisáhlý materialista a ateista.
O vašem otci jsem tu a tam něco zaslechl. Dokonce od jeho bývalých studentů. Jak na něho vzpomínáte vy?
To by bylo dlouhé povídání! Sem tam nějaké nedorozumění, ale jinak jsme měli velmi dobrý vztah. Svého otce jsem si vážil.
Děkuji za rozhovor.
