Lidovky.cz 28. 1. 2015 (rozhovor)
[Recenze Dějiny československého komiksu 20. století]
Začalo to panem Ťopáskem. O českém komiksu s Tomášem Prokůpkem
Právě vycházející třídílné Dějiny československého komiksu 20. století představují dosud nejrozsáhlejší a nejdůkladnější zmapování historie domácího komiksu. „V 50. letech komunisté dštili na komiks síru a označovali ho za imperialistický škvár,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz Tomáš Prokůpek, jeden ze čtyř autorů knihy, na které se podíleli ještě Pavel Kořínek, Martin Foret a Michal Jareš. Pracovali na ní celkem pět let.
Lidovky.cz: Publikace mapuje dějiny českého, respektive československého komiksu od jeho počátků. Kdy vyšel první český komiks, kdo byl jeho autor a jaké bylo jeho téma?
|
Potřeba označit nějaké dílo za první komiks je pochopitelná, ale zároveň trochu pošetilá. Vývoj formy „vyprávění v obrázcích“ od zárodečných projevů po moderní komiks s vlastním specifickým jazykem měl podobu plynulého a velmi pozvolného procesu. Pokud bych ale měl jedno dílo vybrat, zvolil bych sérii o panu Ťopáskovi, kterou výtvarník Karel Stroff publikoval v letech 1905 až 1906 v časopise Švanda dudák. Stroff v něm podle našich dosavadních znalostí jako vůbec první Čech souběžně sáhl jak po hrdinovi, který vystupuje v řadě epizod, tak po promluvových bublinách. Když si uvědomíme, že v USA se bubliny začaly prosazovat na konci 90. let 19. století a v kontinentální Evropě až po 1. světové válce (a v některých zemích i ještě mnohem později), byl to na svou dobu v podstatě revoluční počin.
|
Lidovky.cz: V jakém historickém období měl u nás komiks nejsilnější postavení? Kdy vznikaly podle vás ty nejlepší komiksy?
Myslím, že komiks je na tom nejlépe dnes – minimálně co se týče jeho dostupnosti, společenského přijetí a svobodných možností tvůrců. Pokud bychom jako měřítko zvolili jeho komerční potenciál, prozatímní vrchol pravděpodobně představoval konec 60. let a potom začátek 90. let, kdy ještě komiks neměl silnou konkurenci v interaktivních médiích a kdy byl opředen aureolou čehosi „západního“ a nedostupného.
Lidovky.cz: Komiks byl dlouho běžnou součástí novin, což už dnes tak časté není. Čím je to podle vás dané?
Ústup stripu z novin představuje celosvětový trend – komiks v této podobě ztrácí schopnost nabídnout dostatečně atraktivní zábavu pro příjemce zvyklé na chytré telefony a YouTube.
Lidovky.cz: Jaké bylo postavení komiksu za totality? Existoval nějaký samostatný undergroundový komiksový proud?
V 50. letech komunisté dštili na komiks síru, označovali ho za imperialistický škvár a obrázkové seriály živořily v dětských časopisech. V 60. letech nastalo velké oživení a Kája Saudek se krátce stal hvězdou, za normalizace přišel opět propad, nicméně místo úplného zatracování se tentokrát komunistický režim pokoušel komiks alespoň částečně využít podobně jako například televizní seriály – udělat z něj neškodnou zábavu, do níž by se implantovaly propagandistické prvky. V 80. letech se po nástupu Gorbačova a přestavby začala situace zase lepšit.
Dvě čísla undergroundového komiksového časopisu Kombajn vyšla v letech 1977 a 1978 a nabídla radikální výtvarný projev a existenciální náměty, v 80. letech byly nesmírně zajímavé například samizdatové experimenty Vladimíra Tučapského. Jistá tradice komiksového undergroundu tu tedy existovala, byly to ale spíš jednotlivé ostrůvky, žádné rozsáhlé hnutí.
Lidovky.cz: Co znamenal pro český komiks rok 1989?
Restart, začátek velkého komiksového boomu, zrod komiksového časopisu Kometa, který měl na svém vrcholu náklad přes 200 000 výtisků. Jenže potom přišlo vystřízlivění způsobené řadou příčin a komiks až do konce 90. let téměř zmizel ze scény…
Lidovky.cz: Jaké postavení má český komiks v mezinárodním kontextu?
Podobné jako ve většině oblastí kultury – máme docela zajímavou historii a pár klasiků, kteří snesou mezinárodní srovnání. V současnosti nikoho vlastně moc nezajímáme, ale věřím, že se postupně vynoří autoři, kteří budou schopni uspět minimálně na evropské scéně.
Lidovky.cz: Třídílná kniha, kterou vydává nakladatelství Akropolis, je společným dílem čtyř autorů – kromě vás na ní pracoval také Pavel Kořínek, Martin Foret, Michal Jareš. Jak dlouho jste na díle pracovali, jak jste měli práci rozdělenou a s jakými problémy jste se případně potýkali?
Kniha vznikala pět let, což především znamenalo tisíce hodin strávených v archivech a knihovnách, kde bylo potřeba projít často desítky ročníků stovek periodik. Za pochodu pak bylo nutné vymyslet klíč, podle kterého to obrovské množství informace rozumně uspořádat a usouvztažnit. Jednotlivá období jsme si rozdělili podle toho, co bylo komu blízké. Já jsem se například věnoval začátku 20. století, napsal většinu textů o první republice nebo třeba pasáže o Kájovi Saudkovi.
Lidovky.cz: Komiksem za zabýváte profesionálně už řadu let. Dokáže vás v této oblasti ještě něco překvapit? Co vás zaujalo v poslední době?
Naštěstí mě pořád dokáže zaujmout ledacos – ať už některé české obrázkové seriály z 19. století, do jejichž studia jsem se teď ponořil, nebo pokusy nejmladší generace domácích autorů a autorek vypořádat se s inspiračním vlivem japonské mangy.
Lidovky.cz: Co říkáte komiksům na plátně, tedy filmům podle komiksové předlohy – máte nějaké svoje favority? Nebo naopak příklady, kdy se to nepovedlo?
Ke komiksovým filmům mám neutrální vztah – důležité mi připadá, jestli filmová adaptace přidá původnímu dílu nový zajímavý rozměr.
Lidovky.cz 28. 1. 2015
internal_server_error