[Recenze Pětatřicet skvělých průvanů a jiné povídky]
Pětatřicet skvělých průvanů
Souborem Pětatřicet skvělých průvanů a jiné povídky, který nyní vydalo nakladatelství Akropolis, se divadelník a spisovatel Miroslav Horníček představuje jako povídkářský mistr zkratky. Krátké črty psal už jako student a úředník plzeňské nemocnice, dávno před tím, než usedl ke stroji, aby složil hold své ženě v knížce Dobře utajené housle. To nebyl náhlý nápad, ale trvající linie v mém životě. Psal jsem už od raného mládí, ještě na reálce v Plzni. Na čas jsem potom psaní nechal a vrátil se k němu, když jsem v šedesátých letech točil ve východním Berlíně film. Tehdy to bylo tak pusté město, že se večer nedalo nikam jít. Nuda, tma, šedo. Z čirého zoufalství, že není kam jít, jsem začal zase psát. Bylo to jediné východisko,“ vzpomínal třiaosmdesátiletý umělec, který dodnes napsal přes dvacet knih. Některé povídky z nynějšího souboru se objevily i v Horníčkově vyprávění o Mariánských Lázních.
(mar)