Právo 11. 3. 2002

[Recenze Sametový rozvod]

Půlrok na konci jednoho manželství

„Být na někoho zvyklá třicet pět let se pro mě rovnalo lásce, byla to láska v tom nejplnějším smyslu. Bylo to něco, co se nedalo nahradit. Už nikdy nebudu mít možnost si na někoho zvykat třicet pět let. Za třicet pět let budu mrtvá.“ Tak se svěřuje ústřední postava nového románu české spisovatelky Jindry Tiché, trvale žijící na Novém Zélandě. Jmenuje se Sametový rozvod (Akropolis, 192 stran, cena 176 Kč), a přestože ho předcházelo pět jiných próz – všechny vyšly v Čechách v průběhu 90. let – jde vlastně o její opožděnou prvotinu. Hlavní bezejmenná hrdinka, která vypráví svůj příběh v první osobě, sdílí s autorkou množství společných autobiografických rysů. Její mládí bylo poznamenáno obludností padesátých let, vdávala se na vysoké škole, po roce 1968 odešla z vlasti a s mužem, taktéž vysokoškolským učitelem, se natrvalo usadili na Novém Zélandu, kde oba přednášeli na univerzitě. Příběh, vyprávěný v retrospektivě, se začíná v létě 1992. Na letiště ve Frankfurtu přijíždí pro hlavní hrdinku manžel, aby spolu strávili půlrok akademického volna v rodné vlasti. Zároveň má jít o poslední měsíce jejich manželství, které se – jak si oba uvědomují – chýlí k nezvratnému konci. Důvodem je mužův vztah s podstatně mladší Američankou. V prvních dvou třetinách kniha zachycuje manželský pár na cestě z Německa na Moravu. Vypravěčka sdílí mužovu přítomnost jak ve skutečnosti, kdy se poměrně neúspěšně snaží získat odpovědi na stále bolestivé otázky, tak i ve vzpomínkách. Mysl, která pátrá v minulosti, se nezastavuje jen u mnohaletého vztahu, ale ohledává z velké části i léta padesátá. Tichá jako vypravěčka volí metodu dvou paralelních dějů, současného a historického, které se v kapitolách pravidelně střídají. K nim pak s ne zcela jasnou motivací, ale čtivě, připojuje jakési politicko-historické úvahy nad veřejným i osobním životem Thomase Jeffersona, autora americké Deklarace nezávislosti. Nejlépe se jí daří spřádat téma rozpadajícího se manželství. Problém jako by se před ní proměňoval v mnohostranný hranol, na který lze pohlížet z nejrůznějších stran. Otáčí jím a klade si nové a nové otázky. Odpovědi jsou racionální i iracionální. V jeden okamžik hrdinka dochází k názoru, že její dávné a četné nevěry byly vlastně pomstou za to, co teprve mělo přijít. Méně úspěšně si už autorka počíná ve vyprávění z mládí, které redukuje na pouhé popisné vzpomínání. Navíc v něm má snahu na životních epizodách hrdinky obsáhnout maximálně možného, od odsunu sudetských Němců přes třídní diskriminaci až po neskutečnou tupost školních osnov. Což dohromady chatrně spojuje nitkou první velké studentské lásky. Chybí vnitřní svár, napětí, které známe z „rozvodových“ kapitol. Otázky a odpovědi. A ne že by k nim nebyla příležitost, třeba by k nim mohl vést motiv angažování se ve Svazu mládeže, v románu jen naznačený. Název knihy Sametový rozvod přirozeně odkazuje na situaci, v níž se nacházela naše země v roce 1992, také příběh rozpadajícího se manželství se odehrává v té době, odhaluje se tedy před námi paralela mezi rozchodem dvou lidí a dvou národů. Děj sice ozvláštňuje, není však v románu stěžejní, sama autorka jí plně věnuje až předposlední kapitolu. Je škoda, že román, který ve svých nejlepších místech zůstává knihou záludností manželských krachů, trpí nedostatkem redakční péče. Nejen že bez povšimnutí zůstalo množství chyb v interpunkci, ale také se třeba dočteme, že hrdinka se rozhodla s mužem rozejít o půlnoci na Nový Rok. Škoda.