[Recenze Incest]
Jindra Tichá: Incest
Filosofka Jindra Tichá žije od 70. let na Novém Zélandu, odkud čas od času pošle do Prahy k vydání beletristickou knížku. Ta poslední svým názvem a přebalem slibuje prolomení tabu“, totiž literární zpracování incestu zasazené do českých poměrů 50. let. Ano, Incest je jistě název prodejný, ale právě české poměry 50. let“ by jakožto název knihy byly výstižnější. Jedná se totiž o jakousi vzpomínkovou prózu, kde autorka v první osobě vypráví o prázdninách u babičky v Domažlicích, upřímně myšleném marxismu, přeměně katolických poutí na slavnosti míru, o mravní chátře na tehdejší FF UK. Jenže právě toto zasazení do poměrů – samo o sobě ovšem čtivé, poučné a nikoliv upovídané – odvádí pozornost od tématu, jímž měl být problematický vztah k nevlastnímu bratrovi. Incest se tak poněkud utápí v reáliích: v plenárkách, černobílé televizi, frontách v krámě. Také aluze k filosofii, byť duchaplné, působí mnohdy poněkud nadbytečně. A co je smutné: jazyk, jímž kniha promlouvá, není zrovna český. Pod větami cítíme anglickou syntax i slovosled a přivlastňovací adjektivum abys pohledal, tedy alespoň v některých pasážích; nicméně ti, které nevzrušují jazykové nuance a kteří spíše než incestu chtějí porozumět nejtemnějším letům naší historie, si přijdou na své.
Michal Špína