Mozaika, ČRo Vltava 21. 8. 2014

[Recenze Dílo, sv. 4. Zpíváno do rotačky – Básně do sbírek nezařazené (1933–1938) – Překlady]

„Co za týden se semele, než uzavře jej neděle“

Právě vydaným svazkem číslo 4 se Dílo Jaroslava Seiferta opět posunulo ke svému dokončení. Tentokrát dostává čtenář do ruky souhrn veršovaných glos, které básník psal pro denní tisk, především pro Pondělní ranní noviny. V knize jsou verše původně vydané ve sbírce Zpíváno do rotačky, ale také básně do sbírek nezařazené, texty pocházející z let 1933–1938.

„Co za týden se semele, / než uzavře jej neděle, / to pískám v koncert jazzu, / na starou píšťalku z bezu.“ Tak rozezněl Jaroslav Seifert jednu ze svých Pondělních slok, stálou rubriku vycházející v sociálně-demokratických Pondělních ranních novinách. 

Časy se příliš nemění

Na jaře roku 1929 byl Jaroslav Seifert, spolu s dalšími předními komunistickými spisovateli, vyloučen z komunistické strany, protože podepsal Manifest sedmi protestující proti její bolševizaci pod vedením Klementa Gottwalda. V následných letech získal tehdy už etablovaný básník stálé místo právě jako novinář, či spíše osobitý komentátor: „Hle, doby neklidnější tep / nám právě jaksi hlásí, / že budou se na čerstvý lep / už zanedlouho do voleb / lákati opět hlasy.“ 

Básníkův život, práce, radosti

V roce 1933 dvaatřicetiletý Jaroslav Seifert prožíval – vzdor rušné a nejisté době – jedno ze šťastných období. Otec dvou malých dětí už měl za sebou vydání zásadních sbírek Město v slzách, Samá láska, Na vlnách TSF i Slavík zpívá špatně. Podílel se na formulaci ideových východisek poetismu i avantgardy, obdivně psal verše o Máchovi, ostře šlehnout dokázal po aktuálních výstřelcích politiků i spisovatelských souputníků. 

Surrealistům

„Jeden z polemických rozměrů, které tento svazek překvapivě přináší,“ říká editor a nakladatel Filip Tomáš z nakladatelství Akropolis, „je Seifertův vztah k surrealistům.“ V roce 1934 píše básník verše Surrealistům, z ní jsou tyto první dvě sloky: „Jak luna dorůstá mi břich, / bohužel, lidé tací / na schůzích surrealistických / nejsou na levitaci. // Už dávno odkvet Devětsil, / už zrezivěly bezy, / už jsem si čáku odnosil / z papíru rudých tezí.“ 

Sloky na míru

Verše Jaroslava Seiferta pocházející ze třicátých let, které patřily do sloupků komentujících dění, jsou satirické, vtipné, možná i provokující. Jak potvrzuje editor, čtenáři je měli v oblibě, dokonce na vydání Pondělních slok se čekalo a v den, kdy vycházely, byl vyšší náklad. A tak, i když sám autor verše „zpívané do tiskařské rotačky“ přebral a jen některé vydal ve sbírce doplněné ilustracemi Františka Bidla, jejich souhrn je významným informačním pramenem – navíc s obdivuhodnou lehkostí zpívaným řečí vázanou. 

Jarní rytmy

Už pampeliška odkvétá

a rychle spějem do léta,

na trhu jsou již první lusky,

i višně koupíš u báby,

děvčata nosí lehké bluzky,

jež neskrývají půvaby. 

Pro mládence i pro vdovce

je nejlépe teď v Stromovce,

jež v květnu skrývá mnohá kouzla.

Tam leckdo oči vyvalí,

a kam by ruka ráda vklouzla,

se dívá jenom zpovzdálí. 

Milena M. Marešová

 Mozaika, ČRo Vltava 21. 8. 2014

Recenzi a rozhovor Mileny M. Marešové s Filipem Tomášem najdete na http://www.rozhlas.cz/mozaika/literatura/_zprava/co-za-tyden-se-semele-nez-uzavre-jej-nedele--1387414