[Recenze Deníky]
Karel Teige: Deníky 1912–1925 (Akropolis/Filozofická fakulta UK/Památník národního písemnictví, Praha / 792 stran)
Klíčová osobnost meziválečné avantgardy, jak jsme ji dosud neznali. Teigovy deníky z doby studia na gymnáziu a univerzitě a cestovní deníky do Francie, Itálie a Sovětského svazu představují obraz zrání a dospívání osobnosti, pozornost k umění a jeho roli ve společnosti, zrod zájmu o politické dění a levicovou orientaci. Jejich vydání vyžadovalo propojit důkladnou znalost pozůstalosti literární i výtvarné a pečlivou a dobře zdůvodněnou ediční přípravu a kontextualizaci (odborníci z FF a PNP: Jan Wiendl, Tereza Sudzinová, Tomáš Pavlíček, Josef Vojvodík) a nakladatelskou otevřenost vůči těmto specifikům a schopnost vše koordinovat. Výsledkem je jak vícevrstevný text (komentáře k deníkům, zasazení do souvislostí vzhledem k žánru i době, doprovodný aparát), tak obrazový doprovod (ilustrace deníků i raná Teigova výtvarná tvorba, dobové fotografie z cesty do Moskvy a Leningradu). Taková mnohovrstvost je vždy výzvou knižnímu úpravci. Zde se podařilo zachovat přehlednou skladbu textů i vybalancovat poměr obrazové a textové části. Zaujme i netradiční pojetí otevřené šité vazby. Kniha je důkazem toho, že akademicky důkladná edice neznamená nutně konzervativní podobu, že i tuto kategorii literatury lze vydat kreativněji a uvolněněji, než bývá obvyklé. Právě to může být dobrý způsob, jak akademickou práci představit širší vrstvě čtenářů.