Autoři a jejich díla
[Recenze Cizí i blízcí. Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století]
Rozsáhlý sborník (1048 stran formátu cca A4), který pod názvem Cizí i blízcí vyšel v nakladatelství Akropolis, přináší práce devíti autorů, až na jednu výjimku (Jan Fingerland) literárních historiků, zabývajících se židovskou literaturou v českých zemích a spjatých s Centrem pro studium holocaustu a židovské literatury při Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Editor a autor několika příspěvků profesor Jiří Holý ji koncipoval chronologicky do čtyř částí: I. Přelom devatenáctého a dvacátého století, II. Počátek století, první republika a nacistická okupace,
III. Od druhé světové války do konce šedesátých let a IV. Od sedmdesátých let do současnosti. Jedná se v rozhodující většině o literárněhistorické přehledy, věnované jak jednotlivým autorům a židovským motivům v jejich díle (Rakous, Hostovský, Poláček, Olbracht, Weil, O. B. Kraus, Fuks, Goldflam, Dousková), tak i zásadním tématům a jejich zachycení v literární tvorbě a žurnalistice (sionismus, antisemitismus, terezínský kulturní fenomén, šoa a její poválečná reflexe).
NÁZOR A REFLEXE
Je nesporné, že otištěné texty obsahují řadu informací, které jsou objevné a dokládají pečlivou práci s prameny i sekundární literaturou. Současně ale u většiny příspěvků, jejichž hlavním tématem je přese všechno literatura, málokdy nacházíme výraznější literárněkritický přístup, jinak řečeno vlastní názor a pohled na autora a jeho dílo. Druhá věc je, že metody současné literární vědy i historiografie to za něco žádoucího a potřebného možná ani nepovažují právě proto, že se jedná o vědu.
V případě Cizích i blízkých se rozhodně nejedná o celkový syntetický a kritický pohled na téma, které by si něco takového už dávno zasloužilo. Možná si editor ani autoři takový cíl ani nekladli. Ale v úvodu se píše, že „je to první soustavná práce, která uceleně reflektuje téma židovství v literatuře, literárním a zčásti i kulturním životě v českých zemích ve 20. století“. A s tím je těžké se ztotožnit.
Jedná se přece o sborník, a jako v každém sborníku v něm mnohé chybí (a chybět musí), zatímco jiné je rozebráno do nejmenších detailů (za příklad může sloužit studie Magdalény Fottové Obrazy východních Židů v českožidovských a česky psaných sionistických časopisech 1910–1915). Najde se v něm ledacos zajímavého, ale „ucelená reflexe tématu židovství v literatuře“ při nejlepší vůli ne. Ta je snad naznačena v úvodním textu Jiřího Holého Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století, ale potom se ztrácí právě pro fragmentární povahu jednotlivých příspěvků.
Publikace je vybavena obrazovou přílohou, jmenným i věcným a tematickým rejstříkem, anglickým resumé, medailony autorů a obsáhlými seznamy literatury. Vyšla za podpory Grantové agentury ČR, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Českoněmeckého fondu budoucnosti, Česko-izraelské smíšené obchodní komory a Federace židovských obcí v České republice. Hodně donátorů, hodně stránek, hodně textu.
Jak už bylo řečeno, v knize se najde ledacos zajímavého, a proto je dobře, že vyšla. Ale nejsem si jistý, zda ten, kdo si texty, týkající se například Poláčka, Hostovského nebo třeba Jiřího Weila, prostuduje, dostane neodolatelnou chuť se s jejich knihami seznámit. A přitom je to, zejména v některých případech, takové báječné, živé a strhující čtení, ve kterém, tak jako ve skutečném životě, občas nechybí ani humor.
